Nejlépe je situace vidět v Národním parku České Švýcarsko na Děčínsku. Loňské suché počasí utvořilo velice vhodné podmínky pro množení a migraci lýkožrouta smrkového neboli kůrovce. Letošní srážky zlepšení situace bohužel nepřinesly.

Larvy lýkožrouta smrkového napadají vrstvu kmenu smrku pod kůrou, takzvané lýko. To slouží pro transport rozpustných organických látek vytvořených během fotosyntézy po celém stromu. Jeho narušením se strom dostává do vážného problému a může uschnout.

NP České Švýcarsko je z velké části tvořen uměle vysazenými smrkovými monokulturami, které jsou pro lýkožrouta hotovým rájem. Tyto lesy jsou velice citlivé na takovéto změny, protože zde není jiných stromů, které by v lese zůstaly. Bývalé lesy se pak mění na hotové pustiny plné spadaných stromů všeho věku.

Například procházka z Hřenska na známou Pravčickou bránu se postupně stává smutným a deprimujícím zážitkem. Hospodaření s takto spadanými lesy je však stále předmětem různých dohad a rozepří. Existují dva proudy myšlení, jak s nimi v národním parku hospodařit.

Jedni tvrdí, že je potřeba vše nechat přírodě, nic neodvážet ani netěžit. Zkrátka počkat, až si příroda poradí sama. Druzí zase chtějí zabránit šíření kůrovce všemi možnými prostředky a jdou směrem odtěžení napadených a spadaných stromů z parku.

Pravda, nebo chcete-li nejsprávnější cesta hospodaření, možná leží někde mezi těmito dvěma proudy. Hodnocení správnosti hospodaření správců národního parku však rozhodně není předmětem tohoto článku. Existují též místa v Českém Švýcarsku, kde se přistoupilo k ponechání disturbovaných (narušených) lesních porostů přírodě (viz například Havraní skála u Jetřichovic). Dopad těžby dřeva v parcích zatím nikdo systematicky nezkoumal. Toto opatření však podkopává samotnou ideu národních parků.

Tento článek měl pouze informovat o aktualizaci leteckých snímků na portálu Mapy.cz. Ta nám přináší zase jiné a současnější pohledy na povrch naší země.

Zdroj úvodního obrázku: Daniel Tomlinson, Unsplash
Aktualizované letecké snímky: mapa ČR zde