Vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum) je jednobuněčný organizmus z kmene hlenky. Hlenky jsou zajímavé tím, že se nachází někde na pomezí hub a živočichů. Vědci je nyní využili k něčemu nečekanému – zmapování vesmírné sítě, která je tvořená temnou hmotou. Tato síť je předpovídána moderními modely a měla by plnit roli jakési velké páteře držící celý vesmír pohromadě. Vědci ji ale nejsou schopní pozorovat. Jediné, co mohou sledovat, je její gravitační působení na vesmírné objekty. I to je však nedostatečné ke zmapování celé sítě.

Autoři včera publikované studie (k dispozici zde) vytvořili počítačový algoritmus, který kopíruje chování vápenatky. Tento algoritmus byl následně použit s daty popisujícími pozici 37 tisíc galaxií, což umožnilo vytvoření trojrozměrného modelu vesmírné sítě. Co vedlo autory k hledání inspirace u vápenatky? Tyto organizmy vytvářejí sítě ve snaze najít potravu. Dřívější výzkum ukázal, že tak činí s extrémně vysokou efektivitou. Prokázaná je například schopnost vápenatky najít nejkratší cestu ven z bludiště.

vápenatka vytvářející síť na spadaném listí (zdroj: flickr.com)

Sítě, které vápenatka vytváří zároveň odpovídají tomu, jak by měla vypadat síť propojující vesmír. Algoritmus měl snadný úkol – spojit body v prostoru, představující 37 tisíc galaxií, efektivní cestou, tak jak by to udělala vápenatka. Vědcům se povedlo zrekonstruovat vlákna vesmírné sítě v dosahu 500 milionu světelných let od Země.

Mapa vytvořená pomocí algoritmu (zdroj: NASA, ESA, autoři studie)

Autoři ve své studii upozorňují, že jejich 3D mapa je pouze simulací a není dostatečným důkazem existence vesmírné sítě. Zároveň ale připomínají, že jejich výsledek je pravděpodobně nejlepší mapou, jakou máme k dispozici a podporuje předpovědi teoretických modelů. Vědci porovnali síť vytvořenou pomocí algoritmu vápenatky s pozorováními z Hubblova teleskopu. Lze totiž využít přítomnosti kvasarů ve vesmíru. Ty osvětlují své okolí intenzivním světlem, které umožňuje pozorování plynů, které se podílejí na vesmírné síti. Data z těchto pozorování byla v souladu se simulacemi algoritmu. Zdá se tak, že miniaturní organizmus napomohl k velkému objevu.

Zdroje: https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab700c

NASA

Úvodní obrázek: J. Burchett and O. Elek (via NASA)