V zemích východní Asie se ženšen pravý, latinsky Panax ginseng, řadí mezi nejvýznamnější léčivé rostliny. Jeho kultivary se tradičně pěstují na Korejském poloostrově, v Číně i Japonsku je pro své hojivé účinky opěvován příznivci tradiční východní medicíny. V posledních letech jsou komplexní účinky ženšenu na lidské zdraví potvrzovány i rozsáhlým vědeckým výzkumem. Ne nadarmo se mu říká "všehoj ženšenový" - údajně má vliv na imunitní systém, metabolismus, nádorové bujení a krevní tlak, chová se taktéž jako antioxidant.
Nyní se ukazuje, že tato rostlina by se mohla stát cenným spojencem v boji s další obávanou chorobou. Vědci z jihokorejských univerzit Yonsei University a Seoul National University zjistili, že rhizolutin, látka produkovaná bakteriemi Streptomyces sp. WON17, obývajícími kořenový systém této rostliny, dokáže účinně bojovat s agregáty provázejícími Alzheimerovu chorobu.
Ve své studii ukázali, že rhizolutin je schopný degradovat plaky nesprávně sbaleného peptidu amyloidu beta (Aß) i abnormálního tau proteinu, které se hojně vyskytují v neuronech lidí postižených Alzheimerovou chorobou. Patologické formy těchto molekul způsobují neuronální smrt, podporují vznik zánětu a mozkové atrofie, které vedou k silným kognitivním deficitům nemocných osob.
Vědci nejdříve kultivovali bakterii Streptomyces sp. WON17 v médiu obohaceném o prášek z ženšenového kořene, čímž dosáhli až desetinásobně zvýšené produkce rhizolutinu. Díky tomu byli schopni rozluštit jeho chemickou strukturu a určit bioaktivní vlastnosti.
Poté provedli experimenty na transgenním myším modelu Alzheimerovy choroby. Mozky těchto myší produkovaly vysokou hladinu plaků lidského Aß. Rhizolutin byl myším denně aplikován injekcí, a to po dobu tří týdnů. Výsledky práce ukazují, že oproti kontrolní skupině zvířat došlo u alzheimerovských myší k podstatnému snížení velikosti a počtu agregátů Aß v oblasti mozku zvané hipokampus. Ta hraje významnou roli v kódování a uchovávání paměti a u lidí s Alzheimerovou chorobou bývá postižena velmi výrazně.
V experimentech uskutečněných na buněčných kulturách myších hipokampálních neuronů pak bylo zjištěno, že rhizolutin dokáže účinně inhibovat buněčnou smrt a zánět, způsobené nahromaděným Aß. Zároveň pozorovali sníženou agregaci tau, dalšího z průvodců Alzheimerovy choroby.
Stále je však před výzkumníky spousta práce. Jak sami autoři studie tvrdí, nejdříve bude nutné najít způsob, jak rhizolutin ve velkém a snadno produkovat. Jen tak bude možné provádět další pokusy na zvířecích modelech, které budou potřeba k důležité charakterizaci behaviorálních účinků nové sloučeniny.
Ačkoliv je výzkum molekuly rhizolutinu na úplném začátku, jedná se jistě o slibný start. Spousta chemických kandidátů na lék proti Azheimerově chorobě selhává v účinném odstraňování, či prevenci vzniku plaků výše zmíněných molekul. V nedávné době se začala upírat pozornost k novým imunoterapeutickým metodám, které se v preklinickém výzkumu ukazují jako efektivní nástroj v boji proti agregátům Aß a tau. Chemická léčiva obecně skýtají určité výhody, jakými jsou snadné perorální podání, dostupná výroba či schopnost průchodu hematoencefalickou bariérou v mozku. Nově charakterizovaný rhizolutin tak bezpochyby stojí za další zkoumání.
Zdroj: Science Daily
Originální publikace: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/anie.202009294
Lenka Strnadová
Studentka neurobiologie na Univerzitě Karlově, kterou jinak zajímá tak nějak od každého něco - od studia korejštiny, přes hraní na flétnu po lidskou mysl a psychiku.
Vstup do diskuze