Tým kolem profesora Kluga, pracujícího na univerzitě v Curichu, popsal zcela výjimečnou fosilii. Tato zaznamenaná událost doplňuje informace o potravních specializacích dotčených živočichů a jednoho žraloka.
Oblast Holzmadenu je jedna z mála na světě, která poskytuje vhodné podmínky pro zachování podobných výjevů z minulosti Země. Ve spodní juře tu totiž pravděpodobně býval hlubší oceán s nedostatkem kyslíku (či přímo anoxií), ve kterém se ukládala organika. Právě nedostatek kyslíku zapříčinil, že nedošlo k rychlému rozkladu měkkých tkání vlivem organismů, které kyslík dýchají.
Autoři také navrhují nový termín pro organické zbytky těl živočichů po predaci jinými- pabulit. Nicméně, velká část z původních těl živočichů chybí. Ve většině případů se nám do dnešních dnů zachovávají pouze odolnější části organismů.
Výjev z minulosti se nám zachoval pravděpodobně z důvodu predace žraloka na živém belemnitovi. Belemnit (druhohorní příbuzný dnešních sépií) neunikl svému lovci po ulovení korýše a pravděpodobně následkem tohoto setkání skonal.
Setkání se tedy pravděpodobně zúčastnili žralok druhu Hybodus hauffianus v roli vrcholového predátora, belemnit Passaloteuthis laevigata jako ulovený lovec a korýš rodu Proeryon zastupující oběť lovu druhého zmíněného.
Výše popsaný scénář je pouze složením několika domněnek o životě těchto živočichů. Jistotou je pouze setkání belemnita a korýše. Událost je stará přibližně 180 milionů let a zachovala se nám v černých břidlicích z období toarku (spodní jura).
Zdroj: Swiss Journal of Palaeontology
Zdroj úvodního obrázku: Jonathan Diemel
Vstup do diskuze