Vytvořit bionické oko s vlastnostmi podobnými lidskému je poměrně náročná výzva. Hlavně sférický tvar a retina jsou nejpalčivějšími problémy při jeho konstrukci. Vytvořené oko má hemisférickou sítnici vytvořenou hustě poskládanými nanovlákny a elektrochemický základ. Nanovlákna slouží ke stejnému účelu jako fotoreceptory (smyslová čidla vnímající světlo) v lidskému oku. Strukturní podobnost s lidským okem je poměrně velká stejně jako dosahované rozlišení.
Výzkumný tým, vedený doktorem Zhiyong Fanem, použil zakřivenou membránu z oxidu hlinitého a drobné senzory z perovskitu, citlivého materiálu používaného při konstrukci solárních panelů. Funkci oka následně zprostředkovává součinnost nanovláken a senzorů. Informace se následně přenese do počítače pro její vyhodnocení.
Nanovlákna jsou dostatečně citlivá na to, aby pokryla vlnové délky, kterými disponuje lidské oko. Dokonce dosáhne prahu viditelného a infračerveného světla. Jeho uživatel by tak mohl získat schopnost nočního vidění.
Důležité také je, že každý čtverečný centimetr dokáže pojmout 460 milionů nanosenzorů. To by znamenalo, že bude zachována věrnost obrazu, které nabízí lidské oko. "Navíc zatím není dosažen úplný potenciál bionického oka. V budoucnu by mělo být schopno rozeznat drobné objekty a zpřesnit zrak na dálku," řekl Fan pro server Inverse.
Jeho protetické využití zatím naráží na zásadní problém. Lékaři a vědci zatím nejsou schopni takové zařízení napojit na nervový systém člověka. Proto si na jeho zavedení v medicíně budeme muset ještě několik let počkat. Autoři studie však tvrdí, že ke klinickým aplikacím by mohlo dojít v horizontu deseti let.
Zdroj: futurism, sciencenews, https://www.nature.com/articles/s41586-020-2285-x
Foto: Unsplash
Petr Kašík
V jedoduchosti je krása. Popularizace vědy. Sport. Knihy. Naivní tramp. Univerzita Karlova, Molekulární biologie
sledovat :
Vstup do diskuze