Antibiotická rezistence představuje jeden z nejvážnějších problémů současné medicíny (psali jsme o tom například zde) a vědci z celého světa přicházejí s různými přístupy k jeho řešení. Americká výzkumná skupina publikovala v prestižním časopise Cell výsledek studie spočívající v důkladném prověřování již dříve objevených antibiotik, která se z nějakého důvodu přestala nebo ani nezačala používat. Důvodem často bylo to, že v době rozkvětu antibiotické léčby se pozornost zaměřovala na hledání širokospektrálních antibiotik, která by byla účinná proti co největšímu množství patogenů. Nyní však víme, že tento postup vedl právě ke vzniku odolných kmenů bakterií, na která jsou již naše antibiotika krátká.

Tímhle zpětným prověřováním byly odhaleny molekuly, které byly dříve zavrženy pro svou nefunkčnost a nyní se ukazuje, že důvodem tehdejšího zavržení může být jejich vysoká specifita, tedy že působí pouze na jeden či dva druhy bakterií. Příkladem je objev staronového léčiva na tuberkulózu stejné výzkumné skupiny. No a právě v selektivnějším zacílení léčby vědci spatřují východisko z antibiotické rezistence, nicméně zatím se v tomto směru pozornost zaměřovala spíše na vývoj léčiv nových. Pokud by se tedy na některá onemocnění daly najít léky, které již jednou objeveny byly, ušetřilo by to spoustu času a peněz.

Ve zmiňované studii vědci hledali antibiotikum pro léčbu Lymské (klíšťové) boreliózy. Tato nemoc jen ve Spojených státech postihne půl milionů lidí ročně a je zatím léčena pouze silnými širokospektrálními antibiotiky, která vedle bakterie Borrelia burgdorferi vymýtí i všechny další v našem trávicím traktu. Toto zničení střevního mikrobiomu má potom za následek například žaludeční nevolnosti, které dlouhou léčbu (minimálně 14 dní) boreliózy doprovází. Proto se vědci snaží nalézt účinnější a šetrnější přístup.

Po prozkoumání 452 antibiotických látek se jako účinné proti borelióze ukázalo antibiotikum Hygromycin A, které bylo již v roce 1953 izolováno z bakterie Streptomyces hygroscopicus, avšak v té době se jevilo jako málo funkční. Zde je dobré připomenout fakt, že většina používaných antibiotik jsou látky, které v přírodě vytvářejí mikroskopické houby (plísně) nebo jiné bakterie pro svou vlastní obranu před patogeny – nejedná se tedy o a priori synteticky vyvinuté molekuly. Důvod pro specifitu Hygromycinu A se ukázal být následující: bakterie boreliózy, které patří do kmene Spirochaetes se vyznačují speciálním přenašečem ve své buněčné membráně, který vpustí dovnitř do buňky jen některé látky, jež si tyto bakterie neumí samy vyrobit, ale které nezbytně pro svůj život potřebují. Právě Hygromycin A je chemicky velice podobný těmto nezbytným molekulám, a proto je přes přenašeče vpuštěn dovnitř. U jiných bakterií stejný přenašeč nenajdeme.

Foto: pixabay, pexels.com

Výzkumníci zatím vyzkoušeli účinky Hygromycinu A proti borelióze na lidských buněčných kulturách a na myších. Prokázali nejenom to, že dokáže vyléčit boreliózu již po pěti dnech, ale i jeho bezpečnost, jelikož je i ve vysokých dávkách absolutně netoxický pro organismus. Velkým přínosem Hygromycinu A je díky jeho specifitě také šetrnost k mikrobiomu (o významu mikrobiomu pro zdraví jsme psali například zde). Nyní tedy zbývá ta nejdelší a nejdražší fáze výzkumu – klinické testy na lidech.

Závěrem své práce vědci upozorňují i na fakt, že do kmene Spirochaetes patří i původce onemocnění syfilis. Je tedy velice pravděpodobné, že Hygromycin A by měl být účinný i při léčbě tohoto onemocnění, které prozatím spočívá rovněž pouze v použití širokospektrálních antibiotik. Přestože zápas s antibiotickou rezistencí ještě není rozhodně dobojován, zdá se, že konečně začínáme tahat za delší konec provazu.

Citovaná studie: https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(21)01058-8

Úvodní foto: Erik Karitz, pexels.com