Nové poznatky odhalují úroveň přizpůsobivosti, jaká u jaguárů dosud nebyla pozorována. Tento objev by mohl poskytnout potřebné údaje k zařazení koček do potravního řetězce, a pomoci vědcům lépe porozumět vlivu environmentálních změn na různé druhy.

Jaguáři (Panthera onca) jsou teritoriální samotáři lovící na souši, žijí v široké škále prostředí, od pouští a travnatého terénu Severní Ameriky až po tropické deštné lesy Střední a Jižní Ameriky. Jaguáři se nacházejí také v Pantanalu, obrovském tropickém mokřadu, který se rozkládá přes území Brazílie, Bolívie a Paraguaye.

Ekologové Manoel dos Santos-Filho z Universidade do Estado de Mato Grosso in Cáceres, Brazil, a Carlos Peres z University of East Anglia in Norwich, England, věděli o zvěstech o vysokém počtu jaguárů spatřených poblíž brazilské Taiamã Ecological Station. Tato velká ekologické rezervace se nachází v odlehlé severní části Pantanalu.

Poté co vědci předali tyto informace Taalu Levimu, "wildlife" ekologovi z Oregon State University in Corvallis, začali společně pracovat na projektu, cílem kterého bylo lépe porozumět biologii a stavu populace jaguárů v chráněné oblasti.

Taiamã je sezónně zaplavována a nejsou zde žádné cesty ani stezky. Výzkumný tým musel rezervace dosáhnout pomocí lodi, po cestě navíc rozmístil podél kanálů vodní kamery aktivované pohybem, pomocí kterých shromažďoval data týkající se počtu jaguárů. Ovšem to, že je v rezervaci jaguárů spousta, bylo jasné okamžitě.

„Vyrazila jsem nohou z lodi a už tam byla stopa jaguára,“ říká Charlotte Eriksson, vědecká pracovnice zabývající se divokou zvěří na Oregon State University. „Na stromech jsou škrábance. Všude kam se podíváte je jasně patrná přítomnost tohoto vrcholového predátora, to jsem ještě nezažila.“

Tým nasadil 59 kamer, které fungovali od  roku 2014 do 2018 a nasbíraly více než 1.500 videí jaguárů. Vědci také 13 jaguárů odchytili a opatřili je obojky s GPS a radiovým lokátorem, aby získali představu o zvířecí populační hustotě, pohybu a sociálních interakcí.

Výzkumný tým vycházel z nasbíraných dat a určil, že Taiamã Ecological Station je místem nejvyšší populační hustoty jaguárů na světě, tj. 12,4 jaguára na 100 kilometrů čtverečních, tedy až trojnásobek hodnoty, na kterou jsme u jaguára zvyklí v jiných areálech. Jaguár byl také nejčastějším savcem zachyceným na kamerách.

Na záznamech bylo patrné, že jaguáři odnášejí velké ryby. Dále byl analyzován jaguáří trus, 138 různých vzorků. Ukázalo se, že v 55 procentech byly zbytky ryb, v dalších 46 procentech byly nalezeny zbytky vodních plazů. Pouhých 11 procent obsahovalo stopy savců. Místní jaguáři jsou tak kočkovitou šelmou s nejvyšším podílem ryb v potravě.

Sledovací zařízení ukázalo, že tito jaguáři tráví spoustu času poblíž ostatních, a to v rámci cestování, lovení a hraní. Všechna tato společenská chování jsou u jaguárů velmi podivná, alespoň podle toho, co o jaguárech doposud víme.

Dostatek vodní kořisti v zatopené oblasti chráněné před lidským zásahem může být zodpovědný za zvýšenou hustotu jaguárů.

Jaguáři v Pantanalu čelí mnohým nebezpečím, mokřady totiž v Brazílii mizí, především kvůli suchům, požárům a zemědělské expanzi. V současnosti Eriksson a její tým zkoumá dopad požárů v roce 2020 na jaguáry a jejich domov.

Originální studie: https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ecy.3543

Zdroj: ScienceNews

Obrázek: Pixabay