Pod kůží byl objeven skrytý "orgán", který pomáhá cítit bodavou bolest. Dřívější poznatky hovoří o tom, že bychom takovou bolest měli cítit pomocí nervových zakončení. Zdá se, že se nejedná jen o nervy, ale o specializované buněčné struktury, které nás nutí při bolesti cuknout.
"Již dlouhou dobu víme, že máme v těle několik druhů senzorů, které dokáží cítit bolest. Avšak mysleli jsme si, že se jedná pouze o takové, které vnímají bolest na základě doteku," říká profesor Patrik Ernfors, vedoucí laboratoře tkáňové biologie z Karolinska Institute ve Švédsku.
Nový senzorický "orgán", zahrnující rozvětvení Schwannových buněk a nervů, dokáže odpovědět na externí podnět a přenést ho do mozku. Na rozdíl od ostatních senzorických orgánů hraje roli spíše v předvídání bolesti. Je aktivován tlakem při poranění bodnutím. Mozek přenesenou informaci zpracuje, pošle ji zpět na místo bolesti, tak, abychom ji cítili.
Schwannovy buňky jsou poměrně dlouho známy jako jako ochrana přenosu elektrického signálu. Pro objasnění jejich možné nové funkce bylo použito myšího modelu. Myším byly pomocí optogenetických metod insertovány světlo pohlcující proteiny, které dokáží vypnout Schwannovy buňky ve chvíli, kdy je světlo absorbováno.
Po vypnutí buněk vědci u myší pozorovali mnohem menší bolestivost. Pokud buňky zase "zapnuli" bolestivost se zvýšila, což bylo patrné na chování jednotlivých myší, které zatahovaly a třásly packami. Po testování na bodavou bolest, byl proveden pokus s teplem a chladem. Obě podmínky myši zvládly bez větších rozdílů, ať už byly buňky vypnuté či nikoli.
Z takového pozorování lze usoudit, že jsou Schwannovy buňky zapojeny jen do předvídání bodavé bolesti. V další studii by profesor Ernfors rád zjistil, zda mají buňky co dočinění i s chronickou bolestí.
Zdroj: Livescience, Foto: Interesting Engineering


Petr Kašík
V jedoduchosti je krása. Popularizace vědy. Sport. Knihy. Naivní tramp. Univerzita Karlova, Molekulární biologie
sledovat :
Vstup do diskuze