Trofická úroveň (dravci, všežravci, býložravci) a velikost těla jsou významnými faktory, které ovlivňují riziko extinkce. Pochopení, jak se tento risk vyhynutí liší mezi trofickými úrovněmi, je velmi důležité. Nenáhodné vzorce vyhynutí mezi trofickými skupinami můžou vést ke změnám, ovlivňujícím ekosystémy. Například úbytek mrchožravých supů v Indii vedl ke zvýšení rizika šíření nemocí jako je vzteklina a sněť.


Za posledních 500 let vymřelo minimálně 368 druhů obratlovců jako výsledek přímých (lov) nebo nepřímých (ztráta habitatů) vlivů člověka. Kromě toho 18 % současných druhů je klasifikováno jako ‘ohrožený druh’ a očekává se, že lidská disturbance (narušení) stanovišť spolu s klimatickou změnou zapříčiní rozsáhlejší druhový pokles. Protože druhy řídí různé ekosystémové funkce, tato ztráta druhů může, stejně jako masové vymírání, ovlivnit ekologii planety.

Historická vymírání nás naučila, že nepřiměřená ztráta velkých druhů zvířat a druhů z určité trofické skupiny má podstatné ekologické a evoluční dopady, které přesahují pouhou ztrátu druhové rozmanitosti. Například vyhynutí megafauny (např. mamuti) v pozdním kvartéru změnilo interakce mezi rostlinami a býložravci způsobem, který vedl k výrazným změnám v rostlinných společenstvech. To následně změnilo režimy požárů a biogeochemické cykly (vody, kyslíku, dusíku, uhlíku,…).

Vzorce extinkce podle trofických skupin

Studie se zabývala zmíněnými 18 % zvířat, které byly klasifikovány jako ohrožené.

obr. 1 – Vzorce extinkce podle trofických skupin. Zdroj: https://advances.sciencemag.org/content/advances/6/32/eabb8458/F1.large.jpg

U těchto druhů bylo zjištěno, že nejrizikovější skupinou jsou celosvětově býložravci (herbivoři) s asi 25 % druhů klasifikovanými jako ohrožené. (obr. 1, první graf). Tento vzorec byl analyzován i v rámci jednotlivých taxonomických tříd (savci, plazi, ptáci). Býložraví plazi jsou vystaveni největšímu riziku s 52 % ohroženými druhy (obr. 1, druhý graf). U ptáků a savců se opět ukazuje, že herbivoři se jeví jako nejvíce riziková skupina (obr. 1, třetí a čtvrtý graf).

Vzorce extinkce podle geografických regionů

K nalezení vzorců extinkce jednotlivých trofických skupin pro specifické regiony, studie zkoumala podíl ohrožených druhů býložravců, všežravců a predátorů v 5 hlavních mořských a 13 suchozemských oblastech, klasifikovaných IUCN (Mezinárodním svazem ochrany přírody).

obr. 2 – Vzorce extinkce podle geografických regionů. Siluety jednotlivých skupin zvířat značí zvýšenou zranitelnost vůči vyhynutí. Zdroj: https://advances.sciencemag.org/content/advances/6/32/eabb8458/F2.large.jpg

Na obrázku výše je společným znakem je opět býložravost – ta byla zjištěna u alespoň jedné z taxonomických tříd v 80 % mořských oblastí a 85 % suchozemských oblastí. Největšímu riziku jsou opět vystaveni býložraví plazi, následují býložraví savci. Výzkum se zabýval také analýzou vzorců napříč habitaty. Znovu se ukázalo, že býložravci jsou ohroženi ve všech z pěti zkoumaných vodních habitatech (mořských i sladkovodních) a v 57 % zkoumaných suchozemských habitatech, nejvíce v lesích, kde jsou ohroženy všechny 3 taxonomické třídy.

Historické vzorce extinkce trofických skupin

K prozkoumání, jestli a jak extinkce v minulosti ovlivnily současné vzorce ohrožených druhů, porovnával tým vědců podíl nedávno vyhynulých druhů (za posledních 500 let) s pozdě pleistocenními savci (před 11 tisíci let u druhů z Afriky, Severní a Jižní Ameriky a 50 tisíci let u druhů z Austrálie) ze všech 3 trofických skupin. Při porovnávání zjistili, že jak u nedávno vyhynulých druhů, tak u pleistocénních savců měli býložravci největší podíl vyhynulých, naproti tomu dravci měli podíl nejmenší.


Výše uvedené analýzy ukazují riziko vyhynutí jednotlivých trofických skupin napříč prostorem a časem, neukazují ale, jestli je samotná trofická skupina důležitým faktorem, který riziko extinkce řídí. Aby tým zjistil odpověď na tuto otázku, testoval souvislosti mezi rizikem vyhynutí, velikostí těla a trofickou skupinou pomocí fylogenetických obecných lineárních modelů. Zjistili, že trofická skupina a velikost těla jsou důležitými faktory, ovlivňující vzorce rizika extinkce. Vztah mezi oběma těmito faktory se ovšem u savců, ptáků a plazů lišil.

U savců hrála důležitou roli jak velikost těla, tak i trofická skupina, oba tyto faktory mohou nezávisle na sobě ovlivňovat jejich ohrožení a velcí býložraví savci jsou vystaveni největšímu riziku. U ptáků se zjistilo, že velikost těla korelovala s ohrožením, ale jejich trofická skupina tento risk ovlivňovala jen marginálně. U plazů jejich trofická skupina zprostředkovala vztah mezi ohrožením a velikostí těla. Pravděpodobnost ohrožení korelovala s tělesnou hmotností u býložravců a všežravců, ale inverze platila pro dravé plazy.


Citovaná publikace: https://advances.sciencemag.org/content/6/32/eabb8458
Titulní fotografie: Michael Browing, unsplash