Počet známých hor v oceánech Země se zhruba zdvojnásobil poté, co globální satelitní pozorování odhalila téměř 20 000 dříve neznámých podmořských hor. Výzkum byl uveřejněn v odborném časopise Earth and Space Science.
Stejně jako se hory tyčí nad zemským povrchem, podmořské hory vyčnívají nad dno oceánu. Měříme-li takovou podmořskou horu od její základny až po vrchol, jednoznačně nejvyšší horou Země není Mount Everest ale Mauna Kea, která sice nad hladinu moře ční pouhých 4 205 metrů, avšak od své základny hluboko na oceánském dně má přes 10 200 metrů. Tato hora je součástí havajsko-císařského řetězce podmořských hor (Hawaiian-Emperor Seamount Chain) a je nejvyšším vrcholem Havajských ostrovů nacházející se na největším z nich, na ostrově Havaji.
Tyto podvodní útvary jsou často místy velké biologické rozmanitosti. Je to částečně proto, že jejich skalnaté rozeklané stěny – vytvořené vulkanickou činností – poskytují nepřeberné množství stanovišť vhodných pro život. Mořské hory zároveň také obohacují vodu o živiny jako jsou dusičnany a fosforečnany. Voda obsahující tyto prospěšné sloučeniny je pak distribuována po celém vodním sloupci. Geofyzik David Sandwell ze Scripps Institution of Oceanography na University of California v San Diegu tuto roli podmořských hor přirovnává k „živinovým míchadlům oceánů“.
Již dříve bylo zmapováno více než 24 600 podmořských hor. Jedním z běžných způsobů, jak najít tyto skryté hory, je skenování mořského dna sonarem. Nicméně tento proces vyžadující speciálně vybavenou loď je drahý a časově náročný. „Jen asi 20 procent oceánu bylo takto zmapováno,“ dodává geoložka ze Scripps Institution of Oceanography Julie Gevorgian. „Je tam spousta mezer.“
Gevorgian, Sandwell a jejich kolegové se proto rozhodli využít satelitní data, která poskytují globální pokrytí světových oceánů, aby mohli provést sčítání podmořských hor.
Tým se zaměřil na satelitní měření výšky mořské hladiny a hledali výkyvy v řádech centimetrů, které jsou způsobené gravitačním vlivem podmořské hory. Protože hornina je hustší než voda, přítomnost podmořské hory mírně mění gravitační pole Země v tomto místě. „V místech výskytu podmořských hor existuje další gravitační přitažlivost,“ vysvětluje David Sandwell. „Ta způsobuje, že se voda hromadí nad mořskou horou a my ji pozorujeme jako jakousi bouli na mořské hladině.“
Pomocí této techniky tým objevil 19 325 dříve neznámých podmořských hor. Vědci porovnali některá svá pozorování se sonarovými mapami mořského dna, aby potvrdili, že nově objevené podmořské hory jsou opravdu skutečné. Většina nově objevených podmořských hor není příliš vysoká – podle odhadů výzkumníků měří zhruba 700 až 2 500 metrů.
Je však možné, že některé by mohly představovat riziko pro námořníky. „Některé z nich vytvářejí takovou mělčinu, že se nacházejí v hloubkovém dosahu ponorek,“ říká David Clague, mořský geolog z Monterey Bay Aquarium Research Institute v Moss Landing v Kalifornii, který se na výzkumu nepodílel. Dodejme, že v roce 2021 narazila jaderná ponorka USS Connecticut na neprobádanou podmořskou horu v Jihočínském moři. Zranilo se tehdy 11 námořníků a plavidlo stále ještě prochází opravami v loděnici ve státě Washington.
Originální publikace: Earth and Space Science (impact factor 3.68)
Zdroj: Science News
Zdroj titulního obrázku: NOAA's National Ocean Service, Flickr
Přečtěte si na CZECHSIGHT také:
Michaela Novotná
Petr Kašík
Vstup do diskuze