Černobylská houba by mohla chránit astronauty před nebezpečným zářením

Jeden z vážných problémů kosmonautiky je nápor smrtícího kosmického záření. Skutečnost, že mu nejsme schopni čelit výrazně komplikuje například potenciální kolonizaci Marsu. Pokud by první osadníci dokázali na rudé planetě přežít, je velice nepravděpodobné, že by se na jejím povrchu udržela i druhá generace. Američtí vědci však upozorňují na možné řešení, které by se v tomto ohledu mohlo ukázat jako dostatečně efektivní - z houby jménem Cladosporium sphaerospermum, která roste na území bývalé jaderné elektrárny v Černobylu, budovat ochranné materiály, které by nebezpečné záření absorbovaly.

Tento pozoruhodný organismus byl objeven již v roce 1886. Bylo zjištěno, že si doslova libuje v osidlování silně radioaktivních prostředí, jako i bývalých chladících nádržích Černobylské elektrárny. C. sphaerospermum je schopna skutečně netradičního využití radioaktivity na produkci chemické energie. Toho dosahuje za pomoci melaninových pigmentů uvnitř své buněčné stěny, stejné látky, díky které se opalujeme. Jedná se tudíž o jakousi zvrhlou formu klasické fotosyntézy, která namísto radiace využívá k výrobě energie viditelné světlo. Melanin rovněž funguje jako ochrana před zářením, které by houbu za normálních okolností zahubilo.

Toto netradiční řešení již podpořil relativně úspěšný experiment, který byl proveden na Mezinárodní kosmické stanici. Vědci z Johns Hopkins a Stanford Univeristy otestovali extrémně tenký plátek houby. Ten vystavili paprskům o frekvenci kosmického záření. Zjistili, že houba pohltila až 5% paprsků a po 30 dnech se jim dokázala zcela přizpůsobit. To samozřejmě k ochraně člověka nestačí, nutno ovšem vzít v úvahu, že dotyčný vzorek byl silný necelé 2 milimetry. Vědci, kteří pokus provedli, tvrdí, že vrstva o šířce 21 centimetrů by hypotetické osadníky na Marsu ochránit dokázala.

"Značnou výhodou biologického materiálu je jeho schopnost replikace. Plusem je rovněž skutečnost, že k vývoji takovýchto štítů potřebujete relativně malé množství houby," říká spoluautor experimentu, Nils Averesch. Houba rovněž dovede růst na širokém spektru zdrojů uhlíku, například organickém odpadu. Potenciální využití radiotrofické houby jakožto absorbátoru záření však bude muset být podepřeno řadou navazujících prací.

Originální publikace: https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2020.07.16.205534v1

Zdroj: Gizmodo, zdroj titulního obrázku: Michal Lis