Otodus megalodon žil v období mezi 15-3,6 miliony let před současností. Nalezlo se omezené množství kosterních pozůstatků této chrupavčité paryby. Odhady maximální velikosti jsou založeny na porovnání jeho hojněji nalézaných čelistí a zubů s dnes žijícími druhy žraloků. Optimistické odhady věří v délku přesahující 15 metrů (použití zubů pro odhad velikosti), ty střízlivější a založené na přímých kosterních dokladech hovoří pro maximální délku kolem 10 metrů.
Mezinárodní výzkumný tým publikoval v časopise Historical Biology studii zabývající se ontogenetickým vývojem mláďat v břiše žraločí matky. Článek také poodhalil možné stáří jednoho zkoumaného jedince. Ten byl nalezen ve druhé polovině devatenáctého století v Belgii a patří k nejlépe zachovalým a nejkompletnějším kostrám těchto gigantických paryb.
Pro vyzkoumání věku žraloka při úmrtí bylo využito počítačové tomografie, pomocí které byly zanalyzovány obratle nalezené fosilie. Na nich vědci spočítaly vrstvy, podobně jako když dendrologové počítají na stromech letokruhy. Došli k zajímavému číslu 46, které rozhodně nemusí být nejvyšším možným věkem dožití megalodonů.
Podle autorů studie mohla být velikost mláďat až před dva metry. Odhadu dosáhli pomocí zkoumání obratlů nalezené fosilie. Jejich zmenšením na počáteční mocnost (zanedbání přírůstových linií) získali pravděpodobný primární obratel právě narozeného jedince, který posloužil k rekonstrukci jeho těla.
O biologii tohoto vyhynulého druhu žraloka však i dnešní věda ví pramálo. Porovnáním s dnešními podobnými druhy žraloků je pravděpodobné, že mohl rodit živá mláďata. V děloze také mohlo docházet ke kanibalismu mladší a méně vyvinutých sourozenců, opět analogie k dnešním druhům žraloků.
Někteří žraloci i dnes rodí živá mláďata, v děloze matky se však vyvíjejí ve vajíčku. Těsně před porodem se vylíhnou a na svět přicházejí již životaschopná a samostatná. Tento způsob rozmnožování se nazývá ovoviviparie (vejcoživorodost) a používá ho široká škála různých živočichů, zejména plazů. Slouží jednak k ochraně mláďat před predátory, jednak někdy také pro snazší udržení vajíček v teple a obejití jejich zahřívání.
Publikovaný článek pouze nastiňuje, jak mohl být Otodus megalodon skutečně velký v porovnání s dnešními druhy žraloků. Podle autorů má primárně sloužit k hlubšímu poznání paleobiologie těchto vládců třetihorních moří.
Zdroj: Historical Biology
Zdroj úvodního obrázku: Alex Steyn
Vstup do diskuze