Ačkoliv do nedávné doby byla velká část Čechů spíše klimaskeptická, v posledních několika letech se kvůli svým viditelným dopadům v ČR dostává změna klimatu do povědomí lidí. Zatímco v roce 2015 s tvrzením, že změna klimatu probíhá, souhlasila jen polovina Čechů, nyní již s tímto tvrzením souhlasí 85 % dotázaných podle nedávného průzkumu Českého rozhlasu s názvem „Rozděleni klimatem“.

Nový průzkum zadaný skupinou Amper teď rozšiřuje znalosti o názoru Čechů na změnu klimatu o nové poznatky a srovnává výsledky s průzkumem v Německu. Podle tohoto průzkumu považuje ochranu klimatu za důležitou 60 % Čechů, v porovnání se 77 % Němců. Naopak za minimálně prioritní či bezvýznamné označila snahy o tlumení změny klimatu shodně 4 % dotázaných v obou zemích. Nejvyšší důležitost ochraně klimatu přikládají ženy, které v obou zemích označovaly ochranu klimatu jako velmi důležitou téměř dvakrát častěji než muži.

Jaká je ochota přispět k ochraně klimatu?

Výrazněji se rozchází ochota dotazovaných osobně přispět k ochraně klimatu. Zatímco sedm z deseti Němců z ekologických důvodů létá méně, jen čtyři z deseti Čechů si vybírají dovolenkové destinace s ohledem na svoji uhlíkovou stopu. A zatímco konzumaci masa omezuje více než polovina Němců s tím, že další pětina to má v úmyslu, v Česku takto upravuje svůj jídelníček jen 19 % lidí.

Ještě větší rozdíly jsou v ochotě finančně podporovat environmentální projekty, kterou má 23 % Němců oproti 4 % Čechů či v odebírání elektřiny z obnovitelných zdrojů (45 % Němců versus 8 % Čechů). Přitom ale Češi nemají problém si za ochranu klimatu připlatit, o 10 procent vyšší cenu produktů či služeb s nízkou nebo nulovou uhlíkovou stopou by akceptovalo 55 % respondentů z Česka oproti 59 % dotázaných Němců.

Zatímco projekt Rozděleni klimatem zmapoval, co si Češi myslí o změně klimatu, náš průzkum měl za cíl zjistit, jak se jejich postoje projevují v praxi. Zjednodušeně lze říci, že si velká většina Čechů změnu klimatu a její důsledky velice dobře uvědomuje. Ale ochota se z ekologických důvodů uskromnit je u nás mnohem nižší. Tedy rozhodně ve srovnání s Německem, kde je ovšem citlivost vůči ekologickým tématům přece jen jedna z nejvyšších na celém světě,“ shrnuje Jan Palaščák, šéf skupiny Amper, která je poskytovatelem služeb v oblasti decentralizované energetiky.

Osobně mě zaujalo zjištění, že zatímco elektřinu z obnovitelných zdrojů (OZE) odebírá téměř šestkrát méně Čechů než Němců, v budoucnu by tak rádo činilo o 2 procenta více Čechů než našich sousedů, totiž 37 procent. Češi tedy neodmítají OZE jako takové, spíš po zkušenostech s podporou fotovoltaiky i jiných má pro nás slovo dotace pochybnou pachuť. A to docela právem, vždyť rozjet českou Energiewende lze i jinak, zcela tržními nástroji. Mám na mysli emisní povolenky, kdy při jejich dostatečně vysoké ceně se bezemisní zdroje začnou vyplácet samy, bez potřeby je dotovat. Ostatně podle studie Rozděleni klimatem lidé souhlasí s tím, aby bylo vypouštění skleníkových plynů zpoplatněno, tedy pokud by nějaká forma uhlíkové daně platila globálně, pro všechny znečišťovatele,“ uzavírá Palaščák.

Jaký je potenicál lidí přispět k ochraně klimatu?

Způsoby snižování uhlíkové stopy, které jsou mezi lidmi nejčastěji diskutované, jako například omezování létání či spotřeby masa, však nejsou vždy nejúčinnější způsoby ochrany klimatu, jak ukazuje například rešerše skupiny Fakta o klimatu. Omezení vzdálenosti ujeté v osobních automobilech či zateplení obytných prostor májí ve skutečnosti mnohem vyšší dopad na emise skleníkových plynů než létání či konzumace masa. Všechny tyto osobní příspěvky jsou však zastíněny potenciálem snížení emisí ČR plynoucích ze změny energetického mixu:

Potenciál vybraných způsobů snížení emisí v ČR. Zdroj: Fakta o klimatu, CC BY 4.0

Průzkum agentury NMS Market Research proběhl současně v Česku a Německu s tím, že reprezentativní vzorek populace čítal v obou zemích po 500 respondentech.

Zdroj: TZ Amper Holding
Úvodní obrázek: České Švýcarsko, Fred T., Pixabay, Pixabay License