Neandrtálci a jejich asijští příbuzní Denisované se oddělili od našeho společného předka asi před půl milionem let. Za tu dobu se u nich vlivem evoluce objevilo a zafixovalo množství genetických mutací. Před 40 – 60 000 lety se tyto dvě skupiny potkaly s moderními lidmi a došlo mezi nimi k výměně genetické informace. Naše současná populace tak může ve své DNA najít spoustu genů pocházejících od neandrtálců i Denisovanů.
Vědci v současné době disponují třemi kvalitními a plně osekvenovanými genomy neandrtálců, na jejichž základě je možné identifikovat mutace, jež se vyskytovaly u většiny neandrtálské populace. Tyto genomy je možné porovnávat například s dědičnou výbavou současného člověka, což učinil mezinárodní tým vědců, který identifikoval tři různé mutace v genu SCN9A, který kóduje sodíkový kanál Nav1.7 nacházející se na membráně nervových buněk – neuronů. Sodíkové kanály obecně mají za úkol regulovat množství sodíku v buňce, což dále ovlivňuje velké množství fyziologických funkcí. Poruchy některých sodíkových kanálů jsou spojeny například se vznikem epilepsie. Konkrétně kanál Nav1.7 určuje, jak silné bolestivé signály vysílají neurony do mozku a míchy.
Zmíněné tři mutace sdíleli všichni tři naši neandrtálští prapředci, jejichž genetickou výbavu máme momentálně k dispozici, pouze jednu z nich potom vědci našli také u Denisovana. Badatele zajímalo, zda budou jednotlivé mutace nebo jejich kombinace vykazovat poruchu v přenosu signálu přes sodíkový kanál, a jak se tato porucha bude projevovat. Experiment provedli v laboratoři na lidských buňkách. Přestože jednotlivé mutace neměli na úlohu Nav1.7 žádný vliv, kombinace všech tří genetických změn vedla k hyperaktivitě kanálu, což má za následek zvýšenou citlivost k bolestivým podnětům.
Výsledky naznačují, že se první genetická změna objevila u společného předka neandrtálců a Denisovanů, nicméně pouze u prvně jmenovaných se k ní přidaly ještě další dvě mutace. Teprve tahle kombinace vedla ke změně funkce sodíkového kanálu a následně ke zvýšenému vnímání bolesti.
Vědci, jež otiskli svůj výzkum v prestižním vědeckém časopise Current Biology, dále zkoumali, zda se zmíněná trojkombinace vyskytuje v dnešní populaci. K dispozici měli databázi lidských genomů, která obsahuje přes 2 500 vzorků z celého světa. Nejčastěji byly mutace nalezeny u asijské a americké populace. Dále porovnali odpovědi z dotazníků týkajících se vnímání bolesti, který vyplnilo přes 360 000 Britů. Osoby, které měli dvě nebo všechny ze zmíněné trojice mutací, trpěly většími bolestmi a zároveň měli zkušenost s jejich typově širší škálou.
Je tedy možné, že neandrtálci, dosud vnímaní spíše jako naši silní a neohrožení předci, byli k vnějším bolestivým podnětům daleko citlivější, než je většina dnešní světové populace. Zároveň lidé zažívající silnější bolest mohli tuto predispozici zdědit právě od našich dávných předchůdců.
Citovaná publikace: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0960982220308617
Úvodní foto: Gratisography, pexels.com
Vstup do diskuze