Cukrovka druhého typu patří k nejrozšířenějším civilizačním chorobám, jejichž výskyt bývá spojován především s obezitou, nedostatkem pohybu a neaktivním životním stylem. Ačkoliv se donedávna objevovala u většiny pacientů až v období dospělosti, v posledních desetiletích jí začínají trpět i děti a dospívající. Podle Světové zdravotnické organizace způsobí cukrovka druhého typu přes milion úmrtí ročně, a můžeme ji tedy označit za vážný problém současné doby.
Obecně rozlišujeme cukrovku, čili diabetes mellitus, na dva základní typy, jejichž původ, rozšíření a způsoby léčby se do značné míry liší. Diabetes prvního typu je autoimunitní onemocnění, při kterém jsou naším vlastním imunitním systémem ničeny speciální buňky slinivky břišní produkující inzulin, hormon potřebný ke správné regulaci krevní glukózy.
Většina cukrovkářů je diagnostikována naopak diabetem druhého typu, které je způsobeno převážně nedostatečnou citlivostí buněk k inzulinu a jeho relativním nedostatkem. V obou případech však dochází ke zvýšené hladině glukózy v krvi, tzv. hyperglykémii, která může mít dlouhodobě negativní vliv na kardiovaskulární a nervový systém člověka.
Inzulinovou rezistenci jsme u diabetiků sice schopni částečně zvrátit redukcí tělesné hmotnosti či s využitím léčiv, málokdy se ale podaří navrátit systém do úplného normálu. Vědci z University of Iowa ve své studii, publikované v časopise Cell Metabolism, představili metodu, ve které pomocí jakéhosi "dálkového ovladače" vysílajícího elektromagnetické vlnění dokázali hladinu glukózy v krvi regulovat a normalizovat odpověď organismu na inzulin.
Vědci provedli svůj výzkum na modelu diabetických myší. Po dobu třiceti dnů je vystavovali kombinovanému elektrostatickému a statickému magnetickému poli o zhruba stonásobné síle, než je pole Země. Zjistili, že při aplikaci tohoto pole po dobu sedmi hodin denně došlo k výraznému zlepšení hyperglykémie a snížení volné glukózy v krvi. Stejně tak pozorovali zlepšenou citlivost buněk k inzulinu, ke které došlo již po třech dnech pokusu. A co víc, během pokusů nepozorovali na zvířatech žádné vedlejší účinky. Pomocí experimentu na lidských jaterních buňkách pak ukázali, že za pozorovanými efekty stojí nejspíše pozměněná signalizace a metabolismus molekuly zvané superoxid, která se u cukrovkářů objevuje ve zvýšené míře.
Výsledky této práce podporují hypotézu, která říká, že nejen na cukrovku, ale i na řadu dalších závažných onemocnění můžeme nahlížet jako na onemocnění související s tzv. redoxní nerovnováhou. Pokud jsou pro-oxidanty a antioxidanty, tedy látky zajišťující vhodné prostředí pro chemické reakce a správné skládání a funkci proteinů, v nerovnováze, dochází k narušení různých buněčných funkcí a k patofyziologickým jevům. Zdá se, že elektromagnetické záření dokáže v buňkách díky zvýšení antioxidantů vytvořit redukční prostředí, které se s nadměrně zvýšenými pro-oxidanty vyrovná. Zmíněný superoxid se pak chová jako jakýsi senzor pro elektromagnetické záření, který dokáže dané protektivní změny vyvolat.
Zůstává zatím poměrně záhadou, jakým způsobem ovlivňuje elektromagnetické pole buněčné a fyziologické procesy. Prostor, který se v tomto směru nabízí k prozkoumání, je stále obrovský. Výzkumníci chtějí na výše zmíněnou studii navázat a své poznatky aplikovat na zvířecích modelech podobnějších člověku. V ideálním případě se v řádu let potkáme s novou neinvazivní metodou léčby cukrovky, kdy použijeme "dálkové ovládání" a pomocí něho tak dokážeme udržet diabetes na uzdě.
Zdroje: NewAtlas.com
Zdroj úvodní fotografie: PhotoMIX Company, Pexels
Vstup do diskuze