Od doby, kdy byla poprvé objevena první planeta obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce, uplynulo již 25 let. Od té doby ji skokově následovalo více než 4 300 dalších. Jejich seznam stále roste a nové jsou nacházeny prakticky zhruba každý třetí den. Přibližně 200 z nich je tzv. telurických, tedy planet, podobajících se složením Zemi. Přestože tato skutečnost není jediným kritériem pro přítomnost života, výrazně zužuje výběr pro hledání jeho potenciálních známek.
Jedním ze způsobů následného hledání života na takovýchto planetách je analýza světla, které je rozptýleno zdejší atmosférou. Záření, pocházející z hvězdy kolem které exoplaneta obíhá, je její atmosférou částečně pohlceno, díky čemuž můžeme zaznamenat přítomnost plynů, které obsahuje. Pokud je detekován například kyslík, metan, nebo ozon, šance, že exoplaneta hostí život rostou. Těmto stopám, které mohou vést k přítomnosti mimozemských organismů se říká biosignatury.
Vědci ze švýcarské EPFL a italské Tor Vergata University of Rome vyvinuli statistický model, který může astronomům pomoci tyto výsledky interpretovat. Jejich práce byla publikována v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Je jasné, že se v nadcházejících letech stane plynová spektroskopie pro detekci mimozemských známek života nejdůležitějším nástrojem astronomie. Na jejich lov se v současné době specializuje mnoho výzkumných programů, například družice CHEOPS, která byla vypuštěna na oběžnou dráhu v prosinci 2019 či Vesmírný dalekohled Jamese Webba, jehož provoz by měl být zahájen v říjnu nadcházejícího roku.
Velký problém, kterému však současná věda čelí, je sběr obrovského množství dat, které na první pohled nic neříkají. Je proto zapotřebí vývoje nástrojů, které z nepřeberné hromady informací extrahují kloudné závěry. Má smysl se zabývat planetou, kde byl nalezen metan, ovšem žádný další z řady život-podmiňujících plynů? Právě takovéto otázky se švýcarsko-italský tým rozhodl minimalizovat.
Jejich model na to jde skutečně od lesa. Na rozdíl od zastaralých postupů, které hledaly život na jiných planetách na základě informací o jeho pozemské evoluci se zaměřuje na Bayseovskou statistiku. Model zahrnuje několik faktorů, jako například počet hvězd podobných Slunci a množství telurických planet, obíhajících kolem nich v obyvatelné vzdálenosti. Výsledkem je množina planet, u kterých je relativně vysoká šance na přítomnost života a tudíž má smysl se jimi nadále zabývat.
Vědci nezapomínají ani na teorii panspermie, tedy hypotézu, že se život v hluboké historii přenesl z jiných planet prostřednictvím komet a podobných kosmických těles. Pravděpodobnost výskytu života je tudíž rovněž ovlivněna vzdáleností planety od jiných.
Originální publikace: https://www.pnas.org/content/early/2020/08/12/2007560117
Zdroj: Phys.org, zdroj titulního obrázku: Matthew Schwartz, Unsplash
Lukáš Kekrt
Populizátor vědy, ultramaratonec a naivní tramp, mikrobiologie, Karlova Univerzita
sledovat :
Vstup do diskuze