Ještě na začátku roku 2020 byly klimatické cíle, na kterých se všechny světové země dohodly v Pařížské dohodě, zcela nedosažitelné z důvodů nedostatečné aktivity největších emitentů skleníkových plynů. To se však v průběhu roku 2020 změnilo, nové klimatické cíle postupně oznámila Čína, Jižní Korea, Japonsko a další země. Nastupující prezident USA Joe Biden současně oznámil, že se USA vrátí k Pařížské dohodě a budou směřovat ke klimatické neutralitě do roku 2050.
V současnosti svůj cíl klimatické neutrality oznámilo již 127 zemí, které jsou dohromady zodpovědné za 63 % světových emisí skleníkových plynů. Čína, největší světový producent skleníkových plynů, oznámila cíl klimatické neutrality do roku 2060. Většina ostatních zemí, které klimatické cíle oznámily, včetně EU, plánuje klimatickou neutralitu do roku 2050.
Podle modelu Climate Action Tracker, pokud státy naplní své současné sliby, globální oteplení se zastaví na hodnotě mezi 2,1 °C a 3,3 °C, což stále odpovídá nebezpečné hodnotě oteplení dle Pařížské dohody. Spodní hranice odhadu se však již dotýká hranice 2 °C.
Zpětné vazby v klimatu
Nejistota v odhadu je daná tím, že dosud není jisté, jaké zpětné vazby v klimatu se aktivují a způsobí další oteplení. Může například dojít k roztátí permafrostu v sibiřských oblastech, což by vypustilo do atmosféry velké množství metanu a způsobilo další oteplení. Právě kvůli podobným nejistotám jsou hodnoty oteplení nad 1,5 °C považovány za nebezpečné. V optimistickém případě kdy k těmto zpětným vazbám nedojde je však hranice stanovená Pařížskou dohodou téměř na dosah.
Pouhé sliby samozřejmě pro zastavení změny klimatu nestačí – záleží na konkrétních opatřeních, které jednotlivé země přijmou. Pokud by státy nepřijaly žádná nová opatření kromě těch současných, Climate Action Tracker odhaduje výši globálního oteplení v roce 2100 na 2,9 °C, s rozsahem mezi 2,1 °C a 3,9 °C v závislosti na zpětných vazbách klimatu. Jednotlivé závazky klimatické neutrality tedy ještě bude nutné proměnit na konkrétní opatření v jednotlivých zemích, zejména záleží na vývoji množství emisí do roku 2030.
I v tomto ohledu však dochází k částečným pokrokům. Evropská unie například před pár dny schválila zvýšení svého emisního cíle ze 40% snížení na 55 % v roce 2030, což plánuje podpořit konkrétními opatřeními jako jsou emisní povolenky či uhlíková daň na importované zboží. Na sobotním summitu OSN týkajícím se klimatických ambicí oznámilo nové cíle nebo opatření celkem 24 světových zemí. Pákistán se například zavázal odstoupit od stavby nových uhelných elektráren a Čína a Indie představily ambiciózní plány rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030.
Vyhlídky do budoucna
V průběhu času tak dochází k postupnému přibývání závazků i přijatých opatření po celém světě. Zatímco v roce 2015, při přijetí Pařížské dohody, modeloval Climate Action Tracker výši globálního oteplení v roce 2100 na 3,6 °C, nově přijatá opatření za posledních pět let snížila tento střední odhad na 2,9 °C.
Je tedy vidět určitý celosvětový pokrok v přijímání opatření k zastavení změny klimatu. Stále však zbývá velké množství práce, a to zejména u zemí zodpovědných za největší emise skleníkových plynů, než se podaří Pařížskou dohodu skutečně naplnit.
Úvodní obrázek: Palais des Nations unies, Groov3, CC0, via Wikimedia Commons
Vstup do diskuze