Zřejmě nejviditelnějším projevem změny klimatu je zvyšování teploty; ta se v České republice zvyšuje dvakrát rychleji, než je světový průměr. To je z velké části způsobeno tím, že většinu světa pokrývají oceány, které se ohřívají pomalu, zatímco vnitrozemí se ohřívá rychleji. V důsledku to ale znamená, že zatímco globální průměrná teplota se zvýšila o 1 °C od průmyslové revoluce, v ČR se již průměrná teplota zvýšila o více než 2 °C. Některé měsíce se ovšem oteplily více než jiné – zatímco jaro a podzim jsou teplotně podobné jako dříve, největší oteplení zažily zimní a letní měsíce.
Z toho vyplývá, že v zimě se snížil počet mrazivých dní a snížilo se i množství sněhu, které v průměru nasněží; to je vidět zejména v prosinci, kdy průměrná teplota v posledních 60 letech vzrostla nad bod mrazu. To je ale problém nejenom pro milovníky zimních sportů a bílých Vánoc, ale i pro zemědělce – sníh je totiž mnohem účinnější než déšť v doplňování podzemní vody (díky tomu, že na jaře taje pomalu a voda má čas se vsakovat). Nedostatek sněhu tedy v ČR způsobuje nedostatek podzemní vody. Dlouhodobým měřením bylo vypozorováno, že od 60. let do současnosti se množství vody v povrchové vrstvě půdy v jarních a letních měsících snížilo průměrně o 13 %.
K suchu také přispívá dřívější nástup jara – protože se prodlužuje vegetační období, současně se prodlužuje doba, kdy jsou rostliny aktivní a vytahují svými kořeny vláhu ze země. Spolu se zvýšeným odparem kvůli zvýšeným teplotám a nedostatku sněhu tak tyto jevy přispívají ke vzniku sucha, i když celkový objem srážek na našem území se významně nemění.
Sucho jen v roce 2018 způsobilo zemědělcům škody ve výši 11 – 12 miliard Kč a způsobilo zdražení zeleniny v obchodech – brambory a cibule zdražily více než dvojnásobně. Není možné přesně vyčíslit, za jak velkou část z těchto škod je skutečně zodpovědná změna klimatu a jak velké by byly, kdyby se klima neměnilo; je ale zřejmé, že změna klimatu znatelně zvyšuje četnost i intenzitu suchých period.
Změna klimatu ale dopadá i na pěstování ovoce (hlavně meruněk, broskví a vinné révy), kterému obvykle zvýšené teploty tolik nevadí. Ovoci ovšem škodí jarní mrazíky, kterých přichází stále více vzhledem k dřívějšímu nástupu jara. K poškození ovoce také přispívá nedostatek sněhu, který je dříve před jarními mrazy chránil.
Důležitým faktorem pro kvalitu pivovarského chmele je obsah hořkých látek v šišticích. S tím, jak ale roste teplota vzduchu, začíná být kratší doba zrání chmele a obsah hořkých látek se snižuje. Bylo vypozorováno, že během posledních 100 let se sklizeň chmele posunula až o měsíc dopředu. To v důsledku znamená snížení výnosu chmele a zhoršení kvality piva. Proti těmto jevům chmelaři bojují ochlazováním chmele rozprašováním vody v největších vedrech a snahou vyšlechtit nové odrůdy chmele, které budou proti změně klimatu odolné.
V letních měsících se za posledních několik desetiletí výrazně zvýšila intenzita i četnost vln veder. Zatímco do roku 1990 byly v ČR každý rok v průměru 4 tropické dny (dny s teplotou větší než 30 °C) a bývalo výjimečné, aby tropických dnů v jednom roce bylo více než 10, od roku 2003 nenastal ani jeden rok, kdy by tropických dnů bylo méně než 10. V roce 2015 dokonce tropických dnů bylo rekordních 34. Tato extrémní vedra mají prokázaný negativní vliv na lidské zdraví; při teplotách větších než 25 °C začíná být v ČR zaznamenávána zvýšená úmrtnost, přičemž ve vrcholech horkých vln předčasně umírá až 100 lidí denně.
Současně se zvyšuje četnost i dalších extrémních jevů počasí. Zatímco celkový úhrn srážek se významně nemění, došlo ke změně charakteru srážek k více bouřkovým a přívalovým. Naopak také roste průměrný počet dnů bez srážek. Více přívalový charakter dešťů vede k častějšímu rozvodnění toků a záplavám; současně také přispívá k suchu, protože se voda nestíhá vsáknout do půdy.
Současné zvýšení teplot a sucho má také negativní vliv na naše lesy. České lesy jsou totiž více než z poloviny tvořeny vysázenými smrky, jejichž přirozený výskyt je spíše v chladnějších podnebích. Zatímco do nedávné minulosti dokázaly smrky prospívat i v českých nížinách, současné klima jim již nesvědčí – teplo a sucho je oslabují a jsou pak náchylnější k vyvrácení větrem či napadení kůrovcem. Kůrovci současně teplejší podnebí velmi prospívá – zatímco normálně se kůrovec rozmnoží a vylétne na nové stromy jednou až dvakrát za rok, v posledních letech se díky vhodným podmínkám rozmnožuje třikrát za rok.
Tyto jevy spojené dohromady způsobují současnou kůrovcovou kalamitu. Lesní hospodáři kvůli rozsahu kalamity nestíhají napadené dřevo odklidit, což dále pomáhá v šíření kůrovce. Jen za loňský rok byla ekonomická škoda způsobená kůrovcovou kalamitou vyčíslena na 40 miliard Kč.
Kůrovcová kalamita by samozřejmě měla omezený dopad, kdyby české lesy nebyly více než z poloviny tvořené smrkem; změna klimatu ovšem neškodí jen smrku, ale i dalším druhům stromů. Ve zvýšené míře jsou kůrovcem napadány i borovice, houbami jsou pak napadány jasany, olše a duby. Míra jejich napadení se bude i nadále zvyšovat s tím, jak se budou zlepšovat podmínky pro jejich škůdce.
Další díly ze série o změně klimatu:
Titulní obrázek: Kůrovcová kalamita na Šumavě, 2006. Wikimedia, CC BY-SA 3.0
Vstup do diskuze