Emise skleníkových plynů dosahují nejvyšších hodnot všech dob. Pandemie je nezastavila.

Methan, plyn bez barvy a zápachu, je více než 20 krát silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. Jeho celosvětové emise za poslední dvě desetiletí stouply o 10 % a koncentrace methanu v atmosféře tak dosáhla nejvyšších hodnot všech dob. Růst emisí je poháněn především těžbou a zpracováním fosilních paliv, chovem dobytka a skládkami odpadu.

Skleníkové plyny v atmosféře zadržují teplo. Díky nim zemský povrch dosáhl vhodné teploty pro vznik a vývoj života. Příliš vysoké hladiny těchto plynů však vedou ke globálnímu oteplování, jehož dopady není třeba dlouze diskutovat.

V roce 2017, posledním roce, pro který jsou dostupná ucelená data, dosáhly roční emise methanu rekordních 596 milionů tun. Více než polovina těchto emisí nyní vzniká v důsledku lidské činnosti. Zatímco emise z přírodních zdrojů methanu zůstaly od přelomu tisíciletí konstantní, emise produkované zemědělstvím a rostoucí spotřebou masa stouply téměř o 12 %. Emise pocházející z fosilních paliv, včetně polí zemního plynu a netěsných ropovodů, stouply ve stejném období o 17 %. V roce 2017 tak do atmosféry vlivem zemědělství uniklo 227 milionů tun methanu a v důsledku těžby, zpracování a využívání fosilních paliv 108 milionů tun.

Dle výsledků publikovaných v časopisech Earth System Science Data a Environmental Research Letters stouply emise ve většině regionů - zejména v Africe, na Středním východě, Číně a jižní Asii. Jedinou výjimkou se zdá být Evropa, kde za posledních 20 let emise methanu klesají. Důvodem je mimo jiné omezení emisí z průmyslu, efektivnějšímu zemědělství a regulace emisí ze skládek odpadu.

V ostatních částech světa však emise methanu nadále rostou. Podle klimatických modelů by takovýto vývoj mohl do konce století způsobit oteplení o 3 - 4 stupně Celsia. Vědci varují, že by se přírodní katastrofy, jako požáry, sucha a povodně, spolu s problémy sociálními, jakými jsou hladomory a masové migrace, vlivem takto zvýšených teplot mohly stát záležitostmi téměř denního pořádku.

Podle Roberta Jacksona, výzkumníka ze Stanfordské Univerzity, a jeho kolegů bude snížení emisí methanu vyžadovat omezení využívání fosilních paliv, omezení úniků z ropných polí a plynovodů a dále pak změny v našich stravovacích návycích a způsobech, jakými krmíme dobytek a pěstujeme rýží.

„Budeme muset jíst méně masa a snížit emise spojené s chovem skotu a pěstováním rýže.“, komentuje profesor Robert Jackson.

Během pandemie nemoci COVID-19 sice vlivem omezené dopravy a výroby poklesly emise CO₂, totéž však neplatí pro emise methanu.

„Není šance, že by emise methanu kvůli viru klesly stejně tolik, jako emise CO₂. Stále vytápíme naše domovy a zemědělství se i nadále rozrůstá.“, dodává Jackson.

Navíc, co se emisí oxidu uhličitého týče, pokles způsobený pandemií COVID-19 zřejmě nebyl dostatečně velký na to, aby měl vliv na vývoj klimatu. I tento skleníkový plyn nadále stoupá k rekordním hodnotám.

Zdá se, že tento vývoj nelze zastavit. Kola průmyslu se nepřestanou otáčet a neexistuje brzda, která by tento složitý systém s jeho hybností zastavila. Stále však je možnost změnit naše způsoby a začít jednat více uvědoměle. Stále máme co zlepšovat a stále se máme co učit. Možná nejsme v celém vesmíru tak sami, jak by se mohlo zdát, ale právě teď sami jsme. Jsme tu, uprostřed prázdnoty, jen my a naše planeta. Jinou nemáme - jsme na jedné lodi. Toto uvědomění je možná prvním krokem k stočení rozjetého systému našich lidských činností a přirozených dějů k bezpečnějšímu a všestranně přijatelnějšímu kursu.

Zdroje:

sciencedaily.com
nature.com
newscientist.com

Zdroj titulní fotografie: pixabay.com, Tama66