Polorejnoci (Squatiniformes), v angličtině pojmenovaní ‘andělští žraloci’ (angelsharks), jsou skupinou žraloků, která se přizpůsobila životu na dně oceánů, kde leží a čeká na svou kořist. Aby se mohli tito žraloci skrývat (na dně nebo v sedimentu), jejich tělo se evolucí zploštilo a podobá se spíše tělu rejnoků.
Nejstarší známé fosílie (například Pseudorhina acanthoderma na titulní fotografii), které se zachovaly kompletní, pocházejí z doby před asi 160 miliony let. Ty ukazují, že jejich zploštělé tělo se v evoluci objevilo brzy. Vše naznačuje, že současní polorejnoci mají podobný životní styl, jako měli jejich předci a očividně je velmi úspěšný. Tyto pozoruhodné paryby můžeme najít v mořích po celém světě – v mírných až tropických oblastech, bohužel většinou jako ohrožené druhy.
Abychom porozuměli procesům a vzorcům, které vedly k jejich současné nízké diverzitě, studoval výzkumný tým, za pomoci moderních metod, tvary těl polorejonků od samého počátku. Za tímto účelem byly analyzovány lebky druhů z období jury (před asi 160 miliony let) i druhů současných – pomocí rentgenových a CT snímků. Tím lze vývoj tvarů těla vysvětlit poměrně nezávisle na jejich velikosti.
Výsledky ukazují, že vyhynulé druhy se výrazněji lišily ve tvaru těla a lebky a současné druhy mezi sebou vykazují naopak rozdíly menší. Současné druhy se jeví více propojené. Mnoho současných polorejnoků je z toho důvodu těžké identifikovat na základě jejich anatomie kostí hlavy a jejich tvaru těla při rozeznávání jednotlivých druhů.
Rostoucí geografická izolace polorejnoků vedla k vývoji různých druhů s velmi podobnými adaptacemi. To znamená, že jsou druhy velmi dobře přizpůsobeny prostředí, ale pomaleji budou schopny reagovat na změny prostředí. To zvyšuje riziko jejich vyhynutí.
zdroj: PHYS
titulní fotografie: J.Kriwet
Vstup do diskuze