Genderové nerovonosti ve sdílené mobilitě

Rovnost žen a mužů je hlavním cílem, kterého je třeba dosáhnout ve všech oblastech společnosti, mobilita není výjimkou. V současné době panuje mezi odbornou veřejností a představiteli rozdílných aktérů spojených se sdílenou mobilitou názor, že současné způsoby využití sdílené mobility nejsou genderově neutrální. To má následně dopad na vzorce cestování žen.

Například u sdílených kol a e-koloběžek je většina uživatelů mužského pohlaví. Pokud se zaměříme na sdílení jízdních kol, nejnovější průzkum provedený společností CoMoUK (viz. graf níže) z roku 2019 ukazuje rozdělení uživatelů, kde 58 % představují muži a 40 % ženy. Tento průzkum potvrzuje celkové globální trendy v používání jízdních kol – v USA tvořily v roce 2009 ženy pouze 24 % cyklistů, ve Velké Británii přibližně 30 % cyklistek. Výjimku tvoří Nizozemsko, Dánsko a Německo s 56 %, 55 % a 50 % ženských jezdkyň.

Další studie zaměřená na využití LEV v USA (zkratka pro light electrics vehicles, tedy „malá elektrická vozidla“), jako e-kol, e-skútrů, e-segwayů, potvrzují stejný vzorec, který byl představen výše. Muži využívají LEV dvakrát častěji než ženy. Takové zjištění je v souladu s dalšími studiemi, které ukazují, že míra používání jízdních kol u žen je často nižší než u mužů.  To je do značné míry přičítáno faktu, že ženy se při jízdě na kole cítí méně pohodlně, především pak v rizikovém prostředí.

Zmíněná genderová nerovnost byla potvrzena i během konference věnující se městské mobilitě. Provozovatelé rozdílných služeb ze segmentu sdílené mobility prezentovali údaje využití jejich služeb mezi muži a ženami. Například mezi uživateli Voi je 70 % mužů 30 % žen a společnost Dott pak kopíruje tento výsledek, kde 75 % všech uživatelů jsou muži a 25 % ženy.

Silný kulturní faktor a pocit bezpečí

Prvním a nejdůležitějším faktorem ovlivňující genderovou nerovnost ve sdílené mobilitě je kulturní faktor. Ženy jsou, bohužel, stále vázány genderovými společenskými očekáváními, pokud jde o zvládání činností, jako jsou domácí práce a související aktivity jako rozvoz dětí do školy, nakupování a činnosti s tím spojené. Takové aktivity je pochopitelně obtížnější splnit na lehkém dvoukolovém vozidle, jakým je e-koloběžka, kolo či e-skútr. Kromě těchto očekávání je dalším faktorem také tlak na ženy ohledně zachování určité úrovně vzhledu, zejména pak v profesionálním prostředí. Takový tlak se pak také propisuje do dopravních vzorců chování u žen, kvůli kterému se pak mohou ženy vyhýbat těm druhům dopravy, které jsou náročnější na pohyb.

Druhým hlavním faktorem je bezpečnost. Ženy spíš, než muži chtějí, aby například jízda na kole byla bezpečná. Významnější očekávání v rámci bezpečnosti se pak se může projevit různými způsoby: preference jízdy pouze tam, kde je cyklistická infrastruktura, menší provoz dalších druhů dopravy a obecná celospolečenská akceptace jiných druhů dopravy, než automobil či veřejná doprava.

Možná řešení

Pokud se zaměříme na sdílenou mikromobilitu, první řešení je závislé na veřejných institucích, než jednotlivých operátorech služeb sdílené mobility a je jím výstavba oddělené infrastruktury pro různé druhy sdílené mobility (kola, e-koloběžky aj.). Jezdci se musí cítit bezpečně, a právě oddělené cyklistické pruhy a ulice s rychlostním omezením pro motorová vozidla pomohou ženám odlehčit bezpečnostní překážku. Nicméně i soukromé společnosti z odvětví mikromobility zde mohou pomoci. Možnou cestou jsou například investiční programy do cyklistické infrastruktury, jako to v roce 2019 udělala společnost Bird. Bohužel, program byl kvůli finančním problémům přerušen.

Bezpečnost ovšem není jen o tom, kde uživatelé jezdí, ale také o tom, jaké prostředky k tomu využívají. Elektrifikovaná vozidla umožňují omezení rychlosti, čímž se zvyšuje pocit bezpečí. Dalším důležitým elementem je samotná forma jednotlivých druhů vozidel. E-koloběžky mohou být docela omezující vzhledem k jejich malým kolům a jejich obtížné ovladatelnosti. To může být důvod, proč dochází ke vzniku nových vozidel, jako jsou lehké e-mopedy. Ty mají větší kola, umožňují sezení a ovládají se lépe, než e-koloběžky. Právě to by mohlo vyhovovat ženám spíš.

Provozovatelé a výrobci by měli také zvážit specifické potřeby žen: lepší řešení pro přepravu nákladu (nákup) a dětí. Vývoj od lehkých vozidel – jízdních kol a e-koloběžek – k robustnějším variantám poskytuje lepší kapacitu pro přepravu většího nákladu a dalších cestujících.

Další změna, která musí nastat, je, aby si všechny zúčastněné strany v oblasti mikromobility uvědomily tuto genderovou nerovnost a pochopily potřebu a potenciál motivovat ženy k využití nových dopravních alternativ. Jedním ze způsobů, jak změnit odvětví mobility, je při vývoji konkrétních zařízenímít gendrově vyvážený tým vývojářů, kteří kvůli své specifické zkušenosti mohou ovlivnit vývoj produktu tak, aby zohlednil i faktory důležité například pro ženské uživatele. Nejen soukromý sektor musí přijmout způsob podnikání zohledňující rovnost pohlaví, aby zahájil udržitelnou změnu a odstranil rozdíly mezi pohlavími.

Zdroj: https://urbanmobilitydaily.com/the-gender-gap-in-shared-micromobility/

Foto: Creative Christians ,Unsplash