Vědecká komunita definovala pro IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) sérii čtyř scénářů vývoje koncentrací skleníkových plynů. Ty se nazývají Reprezentativní směry vývoje koncentrací (budu dále používat zkratku RCP), a jsou označeny číslem podle přibližného radiačního působení v roce 2100 v porovnání s rokem 1750 [ve Wattech na metr čtvereční – W.m-2]. Scénář, známý jako Reprezentativní směr vývoje koncentrací 8,5 (RCP8,5), předpokládá, že do roku 2100 bude teplota až o 5 °C vyšší, než byla před průmyslovou revolucí. To je ostře v rozporu s cíli Pařížské dohody, která chtěla omezit oteplení planety ‘výrazně pod 2°C’, se kterou souhlasilo téměř 200 národů. OSN říká, že dosažení cíle 1,5 °C by vyžadovalo snížení emisí CO2 o 7,6 % ročně.

Studie, publikovaná v PNAS se zabývala relevantností RCP8,5. Vedoucí studie Christopher Schwalm říká, že je tento scénář velmi, velmi důležitý a pokud by neexistoval, museli by jej sami vytvořit. Také říká, že by mohla být jejich studie ‘budíčkem’ pro větší akce v oblasti omezování klimatické změny.

RCP8,5 je popisován jako extrémní, alarmující a zavádějící, což je podle týmu vědců zkreslené a politováníhodné. “Podíváme-li se na vývoj do roku 2050, je RCP8,5 jasně nejlepší volbou pro vládní plánování,” bylo publikováno v časopise PNAS. Ch. Schwalm uznal, že RCP8,5 není zcela bezchybný. Tento scénář přeceňoval spotřebu uhlí a naopak podceňoval pokles cen energie z obnovitelných zdrojů ve vztahu k fosilním palivům. Tyto nedostatky nejsou ale tak významné, aby podlomily celý scénář. Další velké hrozby, jako je tání permafrostu, který by mohl uvolňovat obrovské množství methanu (jak se můžete dočíst v jednom z dřívějších článků), jsou z takových modelů obvykle vynechány.

Až příliš mnoho kritiky scénáře RCP8,5 bylo zaměřeno až na rok 2100  – zejména na růst používání uhlí nebo na zdvojnásobení populace lidí na 12 miliard – oba případy nyní vypadají dost nepravděpodobně. Pokud se ale podíváme na lidské časové měřítko, třeba 30 let nebo půl století (typická délka splácení hypotéky), tedy do roku 2050, tento scénář je pro nás stále nejlepším vodítkem. Je užitečné studovat pravděpodobné dopady změn klimatu s vysokými emisemi – i kdyby se to nikdy nestalo – a porozumět tak dopadům různé politiky nebo novým technologiím.

Očekává se, že by se emise v roce 2020 mohly snížit z důvodu poklesu ekonomiky, který zapříčinila pandemie COVID-19, pravdou ale zůstává, že pokud se něco výrazně nezmění, budou se emise znovu zvyšovat.

Zdroj: CCN
Obrázek: unsplash, Annie Spratt