Globální analýza odhalila poněkud zvláštní jev - rychle rostoucí stromy dosahují výrazně kratší životnosti. Mezinárodní studie, vedená Univerzitou v Leedsu, platí za dosud největší analýzu zabývající se vztahem mezi růstem stromu a délkou jeho života. Vědci do práce zahrnuli více než 200 tisíc záznamů, získaných od 82 druhů po celém světě. Studie zcela zpochybnila dosavadní předpoklady o tom, že je růst a ukládání uhlíku vzájemně v přímé úměře.
Analýza potvrdila, že zrychlený růst zkracující život je téměř univerzální pro všechny zkoumané druhy a podnebí. Naznačuje, že vzrůst zásob uhlíku v lesích může být jen krátkodobý. "Tento jev byl již dlouho znám, ovšem pouze u velmi omezeného počtu druhů," podotýká hlavní autor studie, doktor Roel Brienen ze School of Geography v Leedsu. "Jeho univerzálnost nás velmi překvapila" dodává. "Modely, předpovídající přeměnu dřevin v uhlí jsou tedy pravděpodobně nepřesné a příliš optimistické," doplňuje spoluautor práce, profesor Manuel Gloor. "Na základě našich zjištění je zapotřebí zvýšit naléhavost omezení emisí skleníkových plynů."
Vliv přinášejí podle něj i samy měnící se podmínky. Poukazuje i na zjištění kolegy doktora Alfreda Di Filippo z italské Univerzity v Tuscii, který dříve uvedl, že životnost buků na severní polokouli je nepřímo úměrná délce života a klesá s každým stupněm Celsia o zhruba 30 let. Nová analýza potvrzuje, že zkrácení životnosti stromů napříč biomy je výsledkem rychlejšího růstu při vyšších teplotách. Rychleji tak dosáhnou své maximální potenciální velikosti, čímž se šance na odumření dramaticky zvyšuje.
Roli hrají samozřejmě i další faktory. Tyto stromy investují maximum energie do svého růstu, díky čemuž jim zbývá výrazně méně na obranu před chorobami, napadení hmyzem nebo odolnosti vůči stresu, zejména suchu.
Naše společnost doposud těžila ze schopnosti stromů akumulovat oxid uhličitý z atmosféry. Dle závěrů studie je však pravděpodobné, že tato schopnost bude nadále klesat a pomalé "držáky" nahradí rychle rostoucí, avšak zranitelné stromy.
Originální publikace: https://www.nature.com/articles/s41467-020-17966-z
Zdroj: Phys.org, Nature Communications, zdroj titulní fotografie: Rudolf Jakkel, Pexels
Vstup do diskuze