Vědci z Memorial Sloan Kettering Cancer Center testují různé alternativy tradičních savčích modelů, aby omezili počet krys, myší a dalších podobných zvířat používaných ve výzkumu. Autoři studie naznačují, že výměna hlodavců za housenky může pomoci snížit vysoké náklady na údržbu chovů a také zkrátit dobu, která je potřeba, než laboratorní zvíře dosáhne určitého věku. Díky tomu by se výrazně urychlilo testování a získávání výsledků.
Housenky lišaje tabákového (Manduca sexta) mají jednu zajímavou vlastnost – jejich střevo vykazuje podobnost se strukturou a fyziologií lidského střeva, a proto by mohly být využívány například pro studium zánětlivého onemocnění střev, jak ukazuje nová studie publikovaná v prestižním odborném časopise Nature Communications. Navíc, vzhledem k tomu, že 75 % známých lidských genů způsobujících onemocnění má evolučně velmi blízkou obdobu u hmyzu, je zde potenciál pro rozšíření tohoto zvířecího modelu i pro výzkum orientovaný například na rakovinu, cukrovku nebo neurodegenerativní onemocnění.

Srovnáme-li pak housenky s jiným „nesavčím“ modelem – háďátky – nalezneme nesporné výhody i zde. Tito drobní, několik centimetrů dlouzí červi běžně se vyskytující v půdě jsou již tradičním modelem pro základní i aplikovaný výzkum, a tak je o nich známo již relativně hodně. Pro pokročilejší klinický výzkum se však nehodí, neboť jejich těla jsou příliš malá na to, aby mohla být zkoumána lékařskými zobrazovacími technikami jako je CT (počítačová tomografie), MRI (zobrazování magnetickou rezonancí) nebo PET skeny (pozitronová emisní tomografie). Tyto techniky běžně se používající v humánní medicíně se pro housenky použít dají, a to představuje velké plus – zejména pro studium zmíněných zánětů střev, na které se vědci v rámci studie zaměřili.

Housenky tedy nabízí zajímavé možnosti. Jsou ale pro vědu opravdu potřebné? Podle doktora Jana Grimma, radiologa a lékaře nukleární medicíny a spoluautora studie, je odpověď jednoznačně ano. Ten hlavní důvod je zřejmý: omezit nadměrné využívání evolučně vyspělých zvířat, tedy zejména savců, ve studiích. Použití více savců, než potřebujete, je nákladné a přispívá k množství utrpení, které během zkoušek mohou prožívat.
Dalším důvodem je, že existuje mnoho striktně vyžadovaných protokolů, které musí vědci před zahájením nového experimentu dodržovat, chtějí-li využít potkaní či myší model. Takové schvalování pak může trvat měsíce. Vzhledem k tomu, že housenky patří mezi bezobratlé, množství papírování na zahájení pokusů se razantně sníží.
„V praxi to znamená, že si vědec navrhne experiment a rovnou ho i provede, aniž by musel vyřizovat složitou administrativu, což výrazně urychlí výzkum. Housenky se navíc dají jednoduše chovat v plexisklovém teráriu, jediné, co potřebují, jsou čerstvé listy a vlhké papírové utěrky. Díky tomu se nové hypotézy dají testovat mnohem rychleji,“ říká Grimm v prohlášení.
Originální publikace: Nature Communication (impact factor 17,7)
Zdroj: Study Finds
Zdroj titulního obrázku: Nature_Blossom, Pixabay
Více podobných témat na CZECHSIGHT:






Michaela Novotná
V rámci svého doktorského studia mikrobiologie na Univerzitě Karlově se zabývá antibiotickou rezistencí u stafylokoků. Pokud není zrovna v laborce, vydává se do přírody nebo si přečte dobrou knížku.
Vstup do diskuze