O konání dobra a pomoci druhým jsme si povídali s Ladou Brůnovou, která má v Donio na starosti brand a content. Donio založil loni na podzim David Procházka jako platformu pro snadné zakládání dobročinných sbírek. Od té doby jich do pondělního rána platforma zprostředkovala 327 a pomohla vybrat téměř 50 milionů korun. Letošním plánem přitom bylo vybrat 20 milionů, jakmile se však rozjela sbírka na plicní ventilátory, přispěvatelé se jen hrnuli a společnost splnila tři čtvrtě plánované sumy během necelého dne. Šéf vládního krizového štábu Jan Hamáček tehdy na to konto pronesl památnou větu, že „na ventilátory by vláda měla přispět, ale zatím to vypadá, že crowdfunding bude stačit.“

Sbírku přes Donio může založit kdokoli a získá 100 % vybrané částky. Donio si nebere provizi a hradí také náklady na bankovní poplatky. Projekt financují dobrovolná „dýška“ od dárců. V rozjezdu jí pomohla také investiční skupina Miton, která minulý týden oficiálně oznámila, že do Donio investovala miliony korun a je připravena podporovat Donio i nadále.

Lado, jak jsi spokojená s vývojem Donio v posledních týdnech?

Máme za sebou dynamické poslední dva měsíce. Když se začaly šířit první zprávy o koronaviru, pandemii a karanténě, udělali jsme nějaké rozpočtové škrty, protože jsme netušili, co tenhle stav udělá s dárcovstvím. Trošku jsme si mysleli, že to bude první segment, na kterém lidé začnou šetřit. V rámci priority potřeb přirozeně dárcovství není na té spodní hraně, takže jsme měli strach, kam bude celé Donio směřovat. Ale relativně brzy jsem se propojili se skupinou Covid19CZ, která sdružuje jednotlivé nadšence, ale i firmy z IT sféry, a podařilo se nám připravit sbírky, které nějakým způsobem pomáhají zmírnit následky šíření koronaviru. Naše původní domněnka padla za své, ukázalo se, že pandemie a krizový stav přinesl ohromnou vlnu solidarity. Lidé darovali víc než kdy jindy.

Sbírka na plicní ventilátory CoroVent, kterou jsme zajišťovali, se dokonce stala nejúspěšnější sbírkou v historii českého crowdfundingu. Celá spolupráce přitom vznikla velmi rychle právě v rámci Covid19CZ skupiny. Napsali jsme si pár zpráv s jejími iniciátory, obratem připravili řešení na míru a sbírku spustili. Za 19 hodin se vybralo 14,5 milionu.

Co to znamená v rámci nějakých dlouhodobých čísel?

Právě na to teď s úsměvem vzpomínáme, ve firemních KPI's jsme měli, že bychom letos chtěli skrze Donio vybrat 20 milionů korun, a vlastně se to skoro povedlo za den v rámci jedné sbírky. Takže ten graf darů vypadá asi takhle, pak takhle a pak to zase padá (kreslí prstem ve vzduchu křivku, která připomíná skalní monolit v arizonské poušti či, chcete-li, monumentální špičák uprostřed novorozenecké dásně - pozn. red.).

Bavíme se o tom peaku, kdy se o vás také lidé nejvíce dozvěděli a vše se pak šířilo v podstatě řetězově. Ale do jaké míry se tento stav shoduje s vašimi představami z období, kdy jste loni na podzim začínali? Zjednodušeně řečeno: Čekali jste tehdy, že by Donio mohlo v dohledné době být takhle úspěšné?

Asi jsme doufali, ale vůbec jsme s tím nepočítali. Nebyli jsme na to ani připraveni – kapacitně, provozně, produktově. Ale náš malý tým se té situace skvěle chopil. Všichni pracovali na 140 procent, nikdo nekoukal na hodiny, neřešil, jestli je zrovna víkend. Vstávali jsme brzy, chodili spát pozdě a často se smáli tomu, kde všude pracujeme - moje kolegyně Evička si brala notebook už i do vany. Hodně jsme se za ty týdny naučili a posunuli se.

Před pandemií jsme zakládali jednotlivé sbírky v řádech několika do měsíce. V březnu jsme přišli s novým konceptem, kdy jsme se v rámci každého měsíce věnovali jednomu tématu, jako jsou například rodiče samoživitelé, šikana mladistvých, péče o seniory. Nikdy jsme totiž nechtěli být jen místem, kde trůní sbírky, od začátku nám jde i o edukativní rozměr a obsah, který bude atraktivní pro uživatele napříč věkovými kategoriemi. Chystali jsme microsites, videoblogy, dokumentární videa, průzkumy v ulicích, tematické sbírky a další formáty, aby si každý uživatel našel to svoje.

V rámci toho, co náhle přišlo, šly naše plány na vedlejší kolej a my jsme zareagovali na aktuální dění. A vlastně v tom chceme pokračovat. Ještě raději bychom ale byli v pozici těch, kdo témata přináší a upozorňují na přehlížené problémy.

Tomáš  Hodboď z Mitonu (vlevo) a tým Donio (zleva Lada Brůnová, David Procházka, Michaela Dyntarová, Martin Hujer a Eva Kašpárková)

Zatímco jiné firmy krachovaly, propouštěly a snižovaly produkce, tak vy jste vlastně byli v tom největším tempu.

Přesně tak. Teď už ani není tajemstvím, že patříme k Mitonu (investiční skupina Miton minulý týden oznámila, že do Donio investovala „miliony korun“, které mají pomoci financovat chod organizace - pozn. red.), takže jsme si i s ohledem na další značky, které pod Miton patří, dávali pravidelný update, jak si stojíme v rámci krize. A my a Rohlík jsme na tom byli skvěle. Jsme nejmladší projekt Mitonu, tak nás to samozřejmě těšilo.

Jak dlouho se vlastně spolupráce s Mitonem domlouvala?

Naše spolupráce není otázkou posledního týdne nebo dvou. Díky Mitonu jsme vůbec mohli začít fungovat a mohli jsme si již dovolit i produktový vývoj. Třeba Tomáš Hodboď, jeden z partnerů Mitonu, je takový náš mentor – perfektně rozumí číslům, produktovému vývoji, má zkušenosti ze zahraničí. Je v projektu hodně zainteresovaný a my ho vnímáme jako člena týmu, dává nám spoustu rad a energie.

Vypozorovala jsi za poslední týdny, že by se změnil přístup Čechů k dobročinným aktivitám?

(Následuje delší pomlka). Úplně nevím, jestli na to dovedu odpovědět. Ale co si myslím, že je skvělé na crowdfundingu, a co se i snažím za Donio komunikovat, je, že člověk nemusí dávat velkou částku, aby někomu pomohl, že funguje síla davu. Většina z nás teď asi bude muset trošku jinak přemýšlet o svých penězích, ale myšlenka, že není třeba dát moc, stačí, když se nás dá dohromady hodně, je podle mě super.

Snažíme se jít i cestou komunitních sbírek, kdy třeba ty sám můžeš udělat sbírku pro někoho, kdo je v tvém okolí. Třeba jsou to často samoživitelé s postiženým dítětem, kterému pomáhá rehabilitace, jenže pojišťovna rehabilitace neproplácí, tak jim někdo založí sbírku a vybere pro ně peníze. Jsou to často sbírky, které nejsou vidět navenek, nejsou v médiích, ale ti dotyční mají kolem sebe komunitu a peníze jim pošlou kamarádi a kamarádi kamarádů a kamarádi kamarádů kamarádů a ve výsledku komunita částku vybere. Byla bych moc ráda, kdyby to v nás vyvolalo nějakou solidaritu, altruismus a trochu víc jsme si všímali, co se děje kolem nás.

Při pohledu na kampaně, které máte na stránkách, mám sice na první pohled dobrý pocit, protože je pozitivní vidět, jak si lidi pomáhají a jak se daří vybírat peníze na dobré účely. Na druhou stranu mi přijde smutný, že vůbec takováto platforma musela vzniknout. Je tam spousta věcí jako třeba sbírky na vozíček nebo rehabilitaci handicapovaného dítěte, které by přece měl zajišťovat stát. Nemáš z toho podobný pocit?

Úplně ti rozumím. Když byla taková ta vlna, kdy pan prezident brojil proti neziskovým organizacím, tak mi přesně došlo, že kdyby stát fungoval tak, jak má - i když je to nějaká idea, které se asi nedá dosáhnout - tak by žádné neziskovky nemusely existovat. Je spousta případů, kdy někdo něco potřebuje v rámci svého zdravotního stavu, ale pojišťovna zrovna tohle neproplácí. Jenže když má někdo dítě, kterému zrovna pomáhá rehabilitace, která není hrazená z programu pojišťoven, tak je jasný, že chceš, aby na tu rehabilitaci chodilo. I proto se snažíme všechny sbírky komunikovat tak, aby to nebyla depka, ale spíš ukázat, že vždycky se dá udělat něco, abys někomu pomohl. To se mi na nás líbí.

Jak vůbec rozhodujete o tom, která kampaň dostane na Donio prostor, a která ne? Dá se tam založit sbírka na cokoli, nebo nad tím držíte nějakou supervizi?

Přistoupili jsme k tomu tak, že jsme platforma a jsme pro každého, kdo potřebuje, což nás odlišuje od ostatních crowdfundingových portálů, které mají složitě nastavená kritéria. V Donio rádi říkáme, že se skládáme jednoduše na cokoliv dobrého.

Také si na rozdíl od jiných nebereme provize z finální částky, která se vybere. Náš model je takový, že všechno je zadarmo, a když jako dárce přijdeš na náš web a posíláš dar, tak se tě pak na konci zeptáme, jestli tě baví, co Donio dělá, a jestli nám chceš přispět na provoz a na to, aby náš tým mohl fungovat. Říkáme tomu dýško a ty ho můžeš dát, nebo nemusíš. Myslím, že se nám podařilo vytvořit hezkou značku, kterou mají lidi rádi, a spousta z nich nám to dýško skutečně nechá.

A máte nějaký systém, jak vybalancovat, jaké kampaně na Donio budou, aby se z něho postupně nestal běžný crowdfunding typu HitHit? Máte třeba nastavená nějaká měřítka pro to, co je ještě dobročinnost, a co už ne?

Nyní u nás najdeš hlavně sbírky dobročinného charakteru, například komunitní projekty, pomoc jednotlivcům, kteří se dostali do těžké situace, menšiny, vzdělávání.

Na druhou stranu ten „byznysový” crowdfunding je cesta, kterou chceme jít a kterou aktuálně řešíme. Především chceme vykrýt to, co podle nás současné platformy zakladatelům sbírek nenabízí. Některé projekty a podniky například nepotřebují mít pro dárce materiální odměny, jejich fanoušci je rádi podpoří a nechtějí za to nic zpátky. Pro zakladatele sbírek je to často komplikace, protože musí odměny vymyslet, vyrobit, odeslat, a to spojí spoustu času a peněz. Znám to z vlastní zkušenosti. Často je také překážkou strach, že pokud se nevybere 100 % částky, peníze nedostanou. A pokud finance vyberou, jsou překvapeni, že zaplatí ne úplně malou provizi. V posledních měsících jsme se hodně ptali a sbírali zpětnou vazbu, abychom nabídli službu, která tu chybí a která celý proces zjednoduší. Představíme ji brzy, pracovně jí říkáme Donio+.

Další věc je, že by platforma měla být jak pro zakladatele kampaně, tak pro dárce co nejjednodušší. Takže nám jde hodně o uživatelské prostředí. Tedy snadno si u nás sbírku založíš a snadno jinou sbírku podpoříš.

Z čeho Donio žilo, ještě než jste dostali investici od Mitonu? Z těch dýšek?

Dýška jsme spustili až těsně před největším boomem, což se ukázalo jako skvělé načasování. Také jsme si vyzkoušeli, zda takový systém vůbec bude fungovat, a zjistili, že ano a že průměrné dýško je 6 až 8 procent, což je super. Předtím jsme fungovali díky investici od Mitonu, kterou jsme minulý týden oficiálně ohlásili.

Co tedy teď chystáte do budoucna kromě toho, co už jsme zmínili?

Tím, že jsme si v rámci jednoho měsíce splnili veškeré KPI’s, zaměříme se nyní ještě víc na produkt jako takový, aby byl co nejlepší. Máme spoustu nápadů, co bychom mohli dělat a kam Donio posunout. Za sebe mám velký úkol postavit ve spolupráci s kolegy kolem Donio hezké CRMko (Customer relationship management, zákaznicky orientovaný přístup - pozn. red.), abychom lidem, kteří přes Donio darují, ještě lépe dokázali vyprávět příběhy těch, které podpořili.

Jinak chceme dělat iniciativy typu #ČeskoProtiCovid19 a #EnergiiLekarum a zaměřit se na podobné spolupráce jako třeba aktuálně #kulturažije, kterou jsme vymysleli s Mall.TV, kdy oni streamují koncerty nebo divadelní představení umělců, kteří nemohou kvůli nastalé situaci vystupovat, a my dáváme divákům možnost, aby je podpořili. To jsou témata a spolupráce, která mi dávají smysl a hrozně mě baví. A chystáme se na další trhy, zkusíme to ještě letos.

Můžeš popsat, kdo je typický dárce na Donio?

Když se podíváš na celosvětová data, tak typickým dárcem je vysokoškolsky vzdělaná žena ve věku 25 až 34 let. A naše data nám to potvrzují. Tradičně pocházejí z větších měst, u nás tedy především Praha, Brno, potom Liberec, Plzeň… Trend je pak jasný, čím dál víc návštěv našeho webu je z mobilního telefonu a dárci více než kdy dřív platí kartou.

Nebojíte se, že obrovský zájem o dárcovství, který pandemie vyvolala, zase brzy opadne? Případně co proti tomu budete dělat?

My už to vnímáme. S tím, jak nařízení polevují a začínáme zase víc žít vlastní životy, tak vidíme, jak to hrozně spadlo dolů, že lidé asi získávají pocit, že koronavirus je vyřešený a už je všechno v pohodě. Počet darů klesl, ale s tím jsme počítali a asi je přirozené, že když se člověk bojí, tak víc dělá něco, aby situaci pomohl změnit.

Před pár dny jsem četla text New York Times, jejichž redaktoři měli k dispozici data z amerických platebních karet a dali dohromady skvělou infografiku ukazující, jak se v pandemii mění styl utrácení. Zatímco vylítly donáškové služby, dárcovství v USA spadlo o zhruba 35 %.

Jak to bude dál, to je trochu věštění z křišťálové koule, ale opět se dostáváme k podstatě crowdfundingu: i malou částkou můžeš změnit někomu život.

Pokud by ses mohla podívat na poslední týdny, kdy jste s Donio byli takříkajíc přímo u zdroje, co podle tebe reakce Čechů v rámci dárcovství v době pandemie o společnosti vypovídá?

Bavila jsem se o tom i s lidmi, kteří žijí v zahraničí, a nechápali, jak se u nás spousta věcí udělala tak rychle a na koleni – ať už to bylo šití roušek nebo plicní ventilátory, kdy se dala dohromady banda kluků a sestavili funkční plicní ventilátor, nebo že jiní kluci přišli s nápadem, že by se na šnorchlovací masky mohly pomocí redukcí montovat filtry, které v nemocnicích ochrání zdravotníky před nákazou COVID-19. Měla jsem ohromnou radost z toho, jak se lidé propojovali a jak si pomáhali.

Ale asi se pohybuji v bublině - mladé, technologicko-aktivní skupině, můj názor určitě není vypovídající pro nějakou vesničku na Moravě, kde by to lidé mohli vnímat úplně jinak. I spousta lidí v mém okolí ostatně propadala depresím a byli vystrašení. Já jsem lítala na euforickém růžovém obláčku, protože jsem kolem sebe měla tolik lidí, kteří dělali, co mohli, aby pomohli něčemu nebo něco vymysleli. Proto jsem také ráda, že i skrz Donio dáváme lidem možnost se přidat, ne každý má možnost udělat plicní ventilátor nebo nějakou skvělou iniciativu, ale minimálně se k té myšlence můžeš přihlásit tak, že pošleš 50 korun.

Mottem Donio je Jsem pro každou dobrost. Co to pro tebe znamená?

Je to i moje životní motto, mám hrozně ráda cokoli, co někomu může udělat radost, a nemyslím si, že to musejí být velké projekty nebo velké iniciativy. Pro mě jsou drobné radosti někde jinde, třeba i když jednomu člověku pomůžeš vidět věci jinak nebo mu změníš život tím, že se do něj nějak otiskneš, tak to dává smysl. A věřím, že energie, kterou někomu věnuješ, se nikdy neztratí. Takže já jsem takový nadšenec pro všechny dobroprojekty, které vznikají, hrozně ráda se k nim přidávám, když cítím, že někde můžu pomoct. Přitom to mohou být maličkosti, podle mě stačí usmát se na pošťačku, když ti donese dopis, nemusíš hned dělat celorepublikovou iniciativu.

Zdroj: redakční spolupráce se StartupJobs Newsroom
https://www.startupjobs.cz/newsroom/darcovska-platforma-donio-lada-brunova-rozhovor
Foto: Donio