Fotodynamická terapie využívá fotosenzitivní látky, které se hromadí v nádorových buňkách. Tyto látky pak působí odumírání buněk při ozařování světlem určitého spektra. Pacienti, na kterých byla tato metoda aplikována často vykazovali podivný vedlejší efekt. Výrazně se jim zlepšil zrak ve tmě. Najednou byli schopní vidět obrysy okolních objektů a siluety lidí ve chvíli, kdy běžní lidé vidí pouhou tmu. Nedávná studie (k nahlédnutí zde) přišla na to, co za tímto jevem stojí. Jedná se o rodopsin, zrakový pigment nacházející se v sítnici oka. Ten reaguje s fotosenzitivní látkou zvanou chlorin e6, která se využívá právě v rámci léčby.
V lidském oku se nachází látka retinal, která reaguje na viditelné světlo a pomocí které dochází ke vzniku elektrických signálů putujících do mozku. Tato látka běžně nereaguje za tmy. Ve tmě tak nedochází k přenosu signálů a my tak nic nevidíme. Vědci ale nyní zjistili, že aktivace retinalu může být vyvolána i kombinací infračerveného světla a právě injekčně aplikovaného chlorinu. Ten tedy umožní lidem vidět i ve zhoršených světelných podmínkách. Vědci ověřili tento efekt pomocí složitých chemických výpočtů a molekulárních simulací. Ty trvaly několik měsíců a zkoušely miliony výpočtů než se podařilo najít přesný model chemické reakce vysvětlující jev. Tato reakce přitom v praxi trvá několik nanosekund.
Porozumění mechanismu by nyní mohlo vědcům usnadnit snahu o zabránění tomuto vedlejšímu efektu u pacientů. Vědci si také představují využití popsané chemické reakce v léčbě pacientů s některými typy slepoty nebo s přecitlivělostí na světlo.
Vstup do diskuze