Tři roky přežily shluky bakterií na vnějším povrchu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Před nehostinnou prázdnotou vesmíru je přitom chránila jen vrstva mrtvých bakteriálních buněk. Nový výzkum naznačuje, že by podobné kolonie mohly přežít i cestu mezi Zemí a Marsem.
Otevřený vesmír není místem pro život — extrémní teploty, nízký tlak a ionizující záření snadno zničí většinu organismů, které by se do těchto míst náhodou dostaly. Existují však i takoví, kteří mají šanci takto drsným podmínkám odolat. Příkladem jsou bakterie rodu Deinococcus, které se řadí mezi nejodolnější známé organismy.
Představa, že by živý organismus přežil pobyt ve volném meziplanetárním prostoru, otevírá cestu k otázce, zdali by se tímto způsobem nemohl život rozšířit z jedné planety na další. Tato teorie se nazývá panspermie a, jak již naznačeno, postuluje meziplanetární přenos života. V srpnu letošního roku byly v časopise Frontiers in Microbiology publikovány výsledky, které právě tuto teorii podporují.
V roce 2015 tým vědců pod vedením Akihiko Yamagishiho vyslal do vesmíru vysušené pelety (drobné hrudky) extremofilních bakterií Deinococcus radiodurans. Shluky bakterií o průměru 100 - 1000 mikrometrů byly uloženy do malých prohlubní v kovových destičkách, které byly následně astronautem Scottem Kellym z NASA umístěny na vnější povrch Mezinárodní vesmírné stanice. Každý rok potom byly odebírány vzorky a posílány zpět na Zem k analýze.
Tři roky pobytu ve vesmíru nepřežily bakterie ve shlucích o průměru 100 mikrometrů. Analýza genetického materiálu ukázala, že silná radiace zničila jejich DNA. Bakterie v povrchových vrstvách větších kolonií byly také mrtvé, avšak právě tyto vyschlé a UV-zářením odbarvené vrstvy mrtvých buněk ochránily bakterie v nitru kolonií před vesmírnými živly. Přibližně si tak 4 % bakterií ve větších koloniích i po třech letech zachovalo životaschopnost.
Z nasbíraných dat lze vyvodit, že by bakterie v koloniích o průměru 1000 mikrometrů mohly v otevřeném vesmíru přežít až 8 let, což je dostatek času k zvládnutí cesty od Země k Marsu, říká autor studie, Akihiko Yamagishi. Mimo to by dle odvážnějších odhadů mohly bakterie tuto cestu stihnout i za méně než rok.
Jakým způsobem by se bakterie do meziplanetárního prostoru dostaly zůstává nejasné. Mohly by například být vymrštěny při dopadu malých meteoritů, nebo vlivem povětrnostních jevů. V každém případě není vyloučeno, že by se mikroby do okolního vesmíru bez lidského přičinění dostaly. Jakmile by se tak stalo, mohly by po čase stráveném v prázdnotě vesmíru naočkovat životem jinou planetu. Možná dokonce právě tímto způsobem kdysi doputoval první život na Zemi. V neposlední řadě dodávají získané výsledky váhu obavám, že by lidské vesmírné cestování mohlo neúmyslně roznést život po okolních planetách.
Zdroj: sciencenews.org
Originální publikace: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fmicb.2020.02050/full
Zdroj titulní fotografie: unsplash.com, NASA
Vstup do diskuze