Poznámka redakce: Klimatologové James Hansen a Makiko Sato působící na Columbia University v New Yorku vydávají každý měsíc aktualizaci ke stavu světového klimatu a zasazují současný vývoj do širšího kontextu. Zde přinášíme nezkrácený překlad jejich zprávy vydané 14. září do češtiny.

Obr. 1. Vlevo: měsíční globální teplotní anomálie. Vpravo: Niňo 3.4 teplotní anomálie posledních šesti let a osmi měsíců a předpověď NCEP (zelená čára).

Nejprve dobrá zpráva: Podle nejnovější předpovědi NOAA pro tropy bude La Niňa silnější (obr. 1 vpravo), což by mělo udržet globální teplotu poblíž trendu z let 1970-2015 (obr. 2) přinejmenším po dobu několik měsíců. Moc dobrá zpráva to ale není – trendová čára není cíl, ke kterému bychom měli směřovat a pokračující La Niňa udržuje tropy zralé pro tvorbu tropických bouří. Příští El Niňo pak pravděpodobně zvedne globální teplotu vysoko nad linii trendu a může se přiblížit až k +1,5 °C nad průměr 1880-1920.

Obr. 2. Globální povrchová teplota v porovnání s průměrem 1880-1920.

Špatné zprávy: blíží se období planých řečí – příští konference OSN o změně klimatu (COP26) je naplánována na 1.-12. listopad. Politici budou mlátit slámu a nesdělí vám podstatná data, protože by to odhalilo jejich ubohé výkony. Místo toho budou plánovat klimatické cíle pro své děti aniž by přijímali politická rozhodnutí, která by jejich dosažení umožňovala. Někteří z nich mohou být v zajetí mylných představ o vědeckých poznatcích a technických řešeních, ale mnozí z nich musí být zarytí pokrytci.

Obr. 3. Vlevo: globální koncentrace CH4 (Ed Dlugokencky, NOAA/GML). Označené měsíce jsou leden 1984, květen 1992, srpen 2006, říjen 2013 a květen 2021. Vpravo: přírůstky CH4.

Podstatná jsou data v reálném světě. Množství metanu (CH4) v ovzduší (obr. 3) se opět zvyšuje, a to díky našim politikům. Na konferenci COP6 v Bonnu 2001 využilo Německo svého postavení hostitelské země a odmítlo jadernou energii jako mechanismus čistého rozvoje, čímž se stalo závislým na plynu, což vedlo k rychlejšímu nárůstu CH4 a CO2 v atmosféře. Stabilizace klimatu vyžaduje dostatek bezuhlíkové elektřiny. Avšak používání plynu k vyrovnávání nestálé produkce z obnovitelných zdrojů je téměř stejně špatné jako uhlí, protože vede k nárůstu CH4 i CO2.

Kroky Německa ve prospěch zemního plynu blednou ve srovnání s politickými machinacemi v USA. Prezident Bill Clinton ve svém prvním projevu o stavu Unie po zvolení v roce 1992 oznámil ukončení výzkumu a vývoje pokročilé jaderné energie. Clinton předpokládal, že obnovitelné zdroje nahradí do roku 2025 fosilní paliva, jaderné elektrárny i velké vodní elektrárny.[1]. Téměř neomezené dotace byly bez kalkulace poskytovány na obnovitelné zdroje, zčásti kvůli požadavku, aby energetické společnosti získávaly rostoucí podíl energie z obnovitelných zdrojů. Tři dekády masivní podpory výzkumu a vývoje vedly k pádu cen obnovitelných zdrojů, ale to je tak vše. Tři desetiletí po Clintonově zvolení stále zhruba přibližně 80 % energie ve Spojených státech a ve světě (obr. 4) pochází z fosilních paliv [2].

Obr. 4. Celosvětová spotřeba energie a emise z fosilních paliv. Data od roku 1965 podle BP.[3]. Starší údaje podle Gilfellana a kol.[4] jsou nepatrně korigována pro návaznost na data BP.
Obr. 5. Vlevo: globální CO2 podle NOAA. Vpravo: roční nárůst CO2

Je potřeba, aby političtí představitelé a veřejnost byli lépe informováni o možnostech všech alternativních zdrojů energie [5]. Zvyšování životní úrovně při současném snižování spotřeby fosilních paliv vyžaduje, aby velké množství elektrické energie bylo k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Historicky nejrychlejší růst bezuhlíkové elektřiny způsobila jaderná energie [6], ale k rychlému růstu došlo až po přijetí přijatelných konstrukčních standardů reaktorů. Z hlediska materiálů pro postavení moderní jaderné elektrárny a nákladů na palivo by jaderná energie při masové výrobě modulárních reaktorů mohla cenově konkurovat fosilní energii. Avšak rychlé rozšíření moderních nukleárních zdrojů by vyžadovalo stejnou podporu jádra ze strany státu, jaké se dostalo obnovitelným zdrojům. Důvody k optimismu však existují [7].

Zdá se, že opozice vůči jaderné energetice vychází z mylné představy, že opuštění jaderné energetiky Západem učiní svět bezpečnějším. Pravděpodobnější však je, že by se Rusko – které nevyniká v jaderné bezpečnosti – stalo hlavním světovým dodavatelem. Rusko již uzavřelo dohody o dodávkách jaderných elektráren do 27 zemí [8]. Spojené státy byly lídry při prosazování mezinárodních opatření proti šíření jaderných zbraní. V této roli však mohou pokračovat jen pokud budou na špici i v jaderných technologiích. Mnoho států, možná všechny, které podepsaly smlouvy o spolupráci s Ruskem, by se pravděpodobně vrátilo k partnerské spolupráci s USA.

Spojené státy byly také lídrem v zajišťování bezpečného provozu jaderných elektráren. Jaderná energetika má v USA nejnižší počet úmrtí ze všech hlavních zdrojů energie, dokonce nižší než solární [9]. A vznikající moderní elektrárny mají zásadní bezpečnostní výhody oproti starším technologiím, včetně možnosti odstavení v případě mimořádných událostí jako např. zemětřesení a udržení jaderného paliva chladným bez dodávky vnější energie.

Zpět k COP a jalovému řečnění. Na Pařížské konferenci COP v roce 2015 si politici navzájem plácali po zádech a dohodli se na snížení cíle globálního oteplování ze 2 °C na 1,5 °C. Tento cíl byl zcela v rozporu s jejich politickými kroky. Organizátoři hned zpočátku odmítli myšlenku poplatků za uhlík nebo na uhlíkovou daň, i když je jisté, že emise z fosilních paliv zůstanou vysoké, dokud se budou vypouštět do atmosféry zdarma. Postupně narůstající poplatek za emise oxidu uhličitého je podmínkou sine qua non, abychom globálně dostali dolů emise z fosilních paliv.

Obr. 6. Roční nárůst energetické nerovnováhy Země vlivem skleníkových plynů (červeně jsou stopové plyny, především freony). Graf znázorňuje 5leté průměry, s výjimkou let 2019 a 2020, které jsou tříleté, resp. jednoleté.

Naštěstí roste počet mladých lidí napříč politickým spektrem [10], otevřených vědeckým poznatkům a ochotných akceptovat rostoucí poplatek za emisní povolenky CO2 se 100% rozdělením výnosu občanům. Chápou, že úplné rozdělení výnosu z poplatku občanům je nezbytné pro přijetí širokou veřejností. Jen s podporou veřejnosti může poplatek za emise dosáhnout výše vedoucí ke konci emisí z fosilních paliv. [11]

Tento vědecky podložený základ účinné klimatické politiky je ohrožen ze stran s protikladnými zájmy. Na jedné je fosilní průmysl, který cítí ohrožení svých obchodních zisků. Na druhé straně stojí lidé, kteří by rádi hrábli po výnosu z poplatků pro své sociální programy [12], čímž by zabili slepici snášející zlatá vejce. Úplné rozdělení uhlíkového poplatku veřejnosti by podpořilo inovace, ekonomiku i státní příjmy.

Uhlíkový poplatek je však pouze jedním z prostředků, potřebných k rychlému ukončení využívání fosilních paliv. Země jako jsou Čína a Indie potřebují obrovské množství energie pro zvýšení životní úrovně svého velkého počtu obyvatel. Stále větší podíl této energie musí být bezuhlíkový. Západ to věděl a Čína a Indie daly najevo, že chtějí moderní, bezpečnou jadernou energii jako hlavní součást této energie, která by také pomohla vyčistit znečištěné ovzduší. Západ nejenže odmítl pomoci – zablokoval jim cestu.

Předvídatelným výsledkem je pak aktuální poznání, že reálný nárůst skleníkových plynů je nyní zcela v rozporu se scénářem RCP2.6 pro omezení oteplení na 1,5 °C (obr. 6). Myslíte si, že nám pomohou technologie pro extrakci CO2 ze vzduchu? Odhadované roční náklady na odstranění nadbytku CO2 (k odstranění přebytku oproti scénáři na obr. 6) se odhadují na 2 až 4 biliony dolarů. A to jde jen o roční náklady, které rostou [13] a spočinou na bedrech mladých lidí [14].


[1]Viz obr. 2 a diskuse k němu v kapitole 2 knihy Storms of My Grandchildren, Bloomsbury, 320 s., 2009. Aktualizovaný údaj je k dispozici.
[2]Hansen, J. E., draft Chapter 43: Energy for the World for Sophie’s Planet, archived at www.columbia.edu/…eh1.
[3] BP (2021). Statistical Review of World Energy 2021, http://www.bp.com/statisticalreview.
[4] Gilfillan D; Marland G; Boden T; Andres R (2020): Global, Regional, and National Fossil-Fuel CO2 Emissions: 1751-2017 CDIAC-FF, Research Institute for Environment, Energy, and Economics, Appalachian State University. DOI: 10.15485/1712447
[5] Hansen, J.E., draft Chapter 44: Tell the President the Whole Truth for Sophie’s Planet, archived at www.columbia.edu/…eh1
[6] Cao, J, A. Cohen, J. Hansen, R. Lester, P. Peterson and H. Xu: China-U.S. cooperation to advance nuclear power. Science, 353, 547-548, 2016.
[7] Hansen, J., Why Are You Optimistic, 11 August 2020 communication, www.columbia.edu/…eh1.
[8] World Nuclear Association, Emerging Nuclear Energy Countries, accessed        3 September 2021.
[9] Markandya, A. and P. Wilkinson, Electricity generation and health, The Lancet, 370, 979-990, 2007.
[10] Hansen, J., Student leadership on climate solutions, 31 July 2021
[11] Hansen, J., and J. Marshall, A carbon tax is key to addressing the climate crisis – and carbon dividends could get Congress to support one, Op-ed in Boston Globe.
[12] Ve Spojených státech je naléhavá sociální potřeba zajistit rovná práva a rovné příležitosti, což je pro dobré fungování demokracie zásadní. To zahrnuje například všeobecné předškolní vzdělávání a dostupné vysokoškolské vzdělání. Tyto programy by měly být financovány z vládních daňových příjmů, které vzrostou, pokud bude přijat poplatek za emise oxidu uhličitého se stoprocentní dividendou. Pokud však místo toho bude extremistům požadujícím socialisticky zabezpečení od kolébky do hrobu umožněno zabrat celý uhlíkový poplatek (za emise) nebo jeho část místo  rovnoměrného rozdělení mezi všechny legální obyvatele, nepomůže to ani klimatu, ani sociálně spravedlivější demokracii.
[13] Hansen, J., Saving Earth, 27 June 2019 communication,    ww.columbia.edu/…eh1.
[14] Hansen, J., M. Sato, P. Kharecha, K. von Schuckmann, D.J. Beerling, J. Cao, S. Marcott, V. Masson-Delmotte, M.J. Prather, E.J. Rohling, J. Shakun, P. Smith, A. Lacis, G. Russell, and R. Ruedy: Young people's burden: requirement of negative CO2 emissions. Earth Syst. Dynam., 8, 577-616, 2017.

Úvodní foto: marcinjozwiak, Pixabay