V roce 1759 předložil britskému parlamentu tehdy třiadvacetiletý vévoda z Bridgewateru návrh zákona, který by mu povolil postavit "umělou řeku" od svých dolů ve Worsley do Manchesteru. Inspirací mu byla nedávná cesta do Francie, kde obdivoval plány tehdejších inženýrů na říční kanál mezi Atlantikem a Pacifikem. Jeho iniciativu finančně podpořili obchodníci z Manchesteru výměnou za slib, že cena dováženého uhlí nepřevýší 4 pence za centýř (zhruba 45 kg).
Inženýr James Bridley, s nimž vévoda plán řešil, způsobil veřejné pozdvižení, když navrhl překročit řeku Irwell akvaduktem, po němž by jezdily lodě s uhlím. Práce na kanálu sledovala v tisku téměř celá země. V roce 1761 dosáhl kanál Stretfordu a další rok Manchesteru. Na jedné straně začínal přímo u výstupu ze šachet a na druhé končil v centru města u Deansgate. Vzápětí vévoda zaplatil vedlejší rameno kanálu do řeky Mersey a v roce 1776 s ním dosáhl liverpoolského přístavního mola. Ceny uhlí v okolí kanálu klesly o dvě třetiny, vévodovi se kanál zaplatil do deseti let a v západní části Midlands to spustilo průmyslový rozvoj.
Bridgewaterův kanál se stal úspěchem a populárním hitem. Parlament byl od té doby zavalen žádostmi různých investorských skupin k povolení stavby průplavu. Josiah Wedgwood, výrobce keramiky a porcelánu, spojil svým kanálem řeky Mersey a Trent – ačkoli hlavní příčinou bylo, aby náhodou nebylo postaveno konkurenční propojení a jeho byznys nebyl izolován od sítě levné přepravy. Jeho kanál Trent-Mersey sice překročil původně odhadované náklady dvojnásobně, nicméně i tak se akcie v ceně 200 liber za kus rozprodaly okamžitě.
Cesta kanálem mezi Mersey a Trentem zahrnovala i tunel v Harecastlu, jenž byl díky 2 880 yardům délky dvakrát delší než jakýkoli pozemní tunel světa. Mýtné na kanálu stálo penci a půl, zatímco silniční tehdejší mýtné mezi Stoke nad Trentem a Prestonem dělalo 10 pencí. Na rozdíl od cesty mezi těmito městy se kanál napojoval na Bridgewaterův, čili umožňoval spojení s Liverpoolem a Manchesterem, centry podnikání.
Jen za rok 1793 byla zahájena stavba 31 nových kanálů. Města jako Tipton byla překřížena kanály patřícím různým podílovým fondům. Mezi roky 1758 a 1801 bylo vybudováno na základě zákona 165 kanálů, ačkoli 90 z nich sloužilo pouze k přepravě uhlí. Výnosnost kanálů byla taková, že se enormní náklady na jejich stavbu zaplatily obvykle do deseti let - z čehož se následně stala lhůta pro posuzování většiny stavebních investic, užívaná dodnes. V roce 1800 stálo v Birminghamu, centru ostrovní průmyslové revoluce, na 1 500 sléváren a hutí zásobovaných pouze kanály – ročně tam přes 68 000 plavidel dovezlo na 2 miliony tun uhlí. Dodnes má Birmingham hustší síť kanálů než Benátky.
Když horečka průplavů na počátku 19. století opadala, každé městečko od jižního pobřeží Anglie po hrabství Yorkshire bylo napojeno na systém vodních cest. Kanály nejen propojily britský průmysl a umožnily jednotný trh, ale jejich stavba odchovala generace stavitelů a vedla k objevům nových způsobů ražby tunelů, počítání statiky či komponování změn krajiny - na 5 500 yardů dlouhý tunel v Standedge na Huddersfieldském kanálu byl líčen jako osmý div světa, neboť po 16 letech hloubení byla vytvořena vodní cesta tam, kde stavitelé označovali ražbu tunelu za nemožnou. Rozmach průplavů nepřímo přispěl k vynálezu železnice – základním úsilím průmyslníků záhy bylo dodávat na lodě co nejrychleji co nejvíce zboží, zejména uhlí ze stále hlubších dolů. A koleje s vozíky již v dolech byly...
Zdroj: Roger Osborne Roger. Iron, steam & money (Pimlico, 2013).
Zdroj ilustrace: The Bridgewater Canal in Salford
Tomáš Konečný
Historik s ambicí popularizovat dějiny vědy a ukazovat proměny mentalit. Jinak též pracovník Národního technického muzea, doktorand Filozofické fakulty UK a pesimista.
sledovat :
Vstup do diskuze