Kousek historie: Neúspěšný francouzský pokus o MHD

Ráno 18. 3. 1662 zahájila dle jeho nápadu provoz veřejná kočárová dopravní linka mezi Lucemburskou zahradou na levém břehu Seiny a bránou sv. Antonína na pravém břehu. Pascalův nápad spočíval v najmutí několika povozů, které budou po stále stejné lince projíždět městem, mít osm stálých zastavení u význačných veřejných budov, kde vždy bude možnost vystoupit a nastoupit, a klidně pojedou v určitém úseku i prázdné, když nebude zájem.

Onoho prvního rána vyjelo celkem sedm povozů a to za zvědavé účasti Pařížanů. Dle svědectví Pascalovy sestry stáli lidé ve špalíru a na Novém mostě průběžně vítali projíždějící kočáry jásotem. Pascal sám se navíc do tohoto podniku nepustil s cílem vydělat, či nějakým způsobem modernizovat město. Jeho motivace byla ve skutečnosti charitativní - svezení mělo stát pouhý pěťák, tedy 5 sou, jednu drobnou minci (jízda fiakrem stála kolem 2500 sou).

Nový systém měl umožnit prostým a chudým Pařížanům okusit jeden z projevů života movitějších měšťanů, totiž pohodlné cestování městem. Veškerý výnos, který by linková kočárová doprava přinesla, pak měly obdržet jako dar pařížské chudobince. V průběhu léta 1662 rychle přibývaly nové linky. Druhá trasa spojovala význačné kostely na pravém břehu, od brány sv. Antonína (konečná první linky) ke kostelu sv. Rocha. Třetí linka jezdila od Lucemburské zahrady (druhé konečné první linky) na Montmartre. Pozdější zavedená čtyřka představovala kruhovou okružní linku objíždějící užší centrum staré Paříže v elipse o obvodu 2 kilometrů - na ní se místo jednotné ceny účtoval poplatek dle počtu projetých zastávek. Nakonec zavedená pátá trasa spojovala Lucemburskou zahradu se severním okrajem města, čímž byl zřízen komplexní dopravní systém, jehož cílem bylo, aby se každý obyvatel města dostal odkudkoliv kamkoliv.

Propojení všech veřejných budov ve městě stálými trasami s přestupními uzly na koncích utvořilo na dlouhou dobu ideál městské i meziměstské hromadné dopravy. Nadto kočáry dodržovaly mezi zastávkami víceméně pravidelný interval 7,5 minuty cesty a jezdily od svítání do večerních hodin každý den. Ne náhodou vynesly Pascalovi za první čtvrt rok neuvěřitelných 6 500 zlatých liber, poukázaných na charitativní účely.

Samotný Blaise Pascal nicméně již v srpnu 1662 zemřel a tak nespatřil rychlý úpadek svého podnikání. S přicházejícím podzimem totiž musela společnost "pěťákových kočárů" řešit časté stížnosti středostavovských zákazníků na zapáchající a nevhodně oblečenou chudinu, která vozy znečišťuje. Od září proto v kočárech směli cestovat jen vhodně oblečení a navonění klienti, přičemž se cena přepravy zdesetinásobila. Chudší přestali kočáry využívat a bohatší klientela beztak dávala přednost nosítkům a pronajímání vlastních kočárů. Společnost do konce roku přestala fungovat.

Zdroj obrázku: Look and Learn: History Picture Archive