Kousek historie: První autobusy

První společnost obstarávající hromadnou přepravu omnibusem je doložena v Nantes k roku 1826. Její provozovatel Stanislav Baudry spojoval centrum města se svými lázněmi a působil obdobně, jako dnešní mikrobusy zajíždějící k hotelovým komplexům. Když Baudry o dva roky později získal od města povolení provozovat linkové omnibusy v Paříži, založil společnost Entreprise Générale des voitures dites Omnibus (EGO, Všeobecný podnik vozidel řečených omnibusy), jež vedle samotné přepravy vydávala i papírové jízdenky v hodnotě 25 centimů ("čtvrťák" franku), prodávané v trafikách.

Novinka se rychle šířila, zejména ve Spojených státech, na Britských ostrovech a německých zemích, kde místní podnikatelé rychle pochopili možnost zisku z přepravy osob v rámci velkoměst. V New Yorku jezdilo v roce 1833 celkem 80 licencovaných omnibusů, fungujících trochu jako dnešní taxi, o dvacet let později jich ale bylo už 683 v rámci 22 soukromých firem a mnohdy se stabilními linkami.

Navzdory tomu omnibusy nevyužíval ani každý třicátý rezident, hlavně následkem relativně vysokého jízdného, které si nemohli každodenní cestující dovolit. V New Yorku se za jednu cestu platily 4 centy, v britském Birminghamu či Manchesteru to bylo 6 pencí při pěkném počasí a 8 či 9 pencí při škaredém počasí - cena se pružně přizpůsobovala poptávce. Omnibusy sloužily hlavně ženám z vyšší střední třídy k cestě z nákupu.

V českých zemích se omnibus objevil rovněž v 30. letech 19. století, nicméně jednalo se o krátkodobé a neúspěšné pokusy. Jakub Chocenský, jemuž náleží prvenství, zavedl do Prahy jeden vůz, který denně od 19:45 do konce divadelních představení rozvážel návštěvníky divadel od Staroměstské radnice na Malou stranu za 5 krejcarů. Již roku 1830, po roce provozu, podnikání ukončil pro nedostatek klientů. V roce 1843 vzkřísil jeho nápad povozník Prokop Wurm, který rozvážel lidi od divadla v Růžové ulici, ale ani tento podnik neslavil úspěch.

Rozvoj omnibusů byl nakonec umožněn až díky konkurenčnímu projektu - železnici. Již z roku 1845 byl vydán obecný regulativ, předepisující omnibusům, kam všude po městě mají povinnost od nádraží zajíždět a zastavovat. Linková doprava v Praze se však obnovila teprve v roce 1860, kdy byla udělena koncese na propojení Karlína a Malé strany firmě s názvem Karlínské podniknutí omnibusův. Aktivita začala vynášet po roce 1862, kdy bylo otevřeno dnešní Smíchovské nádraží. Po deseti letech vyrostl Karlínskému podniknutí konkurent v podobě První pražské společnosti pro omnibusy, která zprostředkovala spojení mezi někdejším Těšnovským nádražím a centrem Prahy. Obě společnosti se celkem záhy neomezovaly jen na rozvoz zboží a osob přijíždějících vlakem, ale též umožnily propojení Prahy s rostoucími samosprávnými městy Karlínem, Libní a Žižkovem.

Na Moravě má primát v zavádění veřejné dopravy Olomouc. Již od roku 1841, kdy do Olomouce dorazila železnice, fungovalo omnibusové spojení nádraží s centrem města. Ačkoli jeho zajištění bylo výrazně podporováno městskou radou, souviselo hlavně se snahou olomouckých hoteliérů zvýšit svoje zisky. Po roce 1845 se provozovatelé omnibusů spojili pod značkou Erste Olmützer Omnibus Gesellschaft (První olomoucká omnibusová společnost). Jízdní trasy omnibusů nebyly pevně stanovy, nicméně vozy společnosti povinně musely zastavovat u hotelů a zájezdních hostinců podílníků společnosti.

Ačkoli omnibusová doprava zůstala omezena na zámožnější klientelu, v poslední čtvrtině 19. století se omnibusového spojení dočkala i rychle rostoucí Ostrava. V roce 1888 fungovaly v aglomeraci čtyři hotelové omnibusy (pod hotely Hochstimm, Löwenrosen, Zuber, National, od 1892 k nim přibyl i hotel Gambrinus). Doprava u ostravských omnibusů se omezovala pouze mezi nádraží a hotel. Stejně jako jejich pražské a olomoucké protějšky neměly pevně stanovený jízdní řád a navíc jezdily pouze, pokud se našli alespoň 4 zájemci o jízdu.

První městská hromadná doprava měla spíše sezónní charakter a navíc vysoké náklady při nízké efektivitě (denně zvládly ostravské omnibusy přepravit nejvýše 70 osob), ale představovaly psychologický přelom pro pozdější vznik tramvajové dopravy. Třebaže omnibusy během pár let vytěsnila kolejová a následně automobilová doprava, jejich tradice plně nezmizela - dodnes žije v minibusech, které provozují velké hotely pro své klienty a které obvykle zajišťují spojení právě s nádražím či letištěm.

Zdroj: Michaela Závodná. Koleje a město: problematika městské kolejové dopravy ve vybraných moravských a slezských městech 1850-1918 (Ostravská univerzita, Ostrava, 2016)

Zdroj ilustrace: Wikimedia