Příběh Grety se datuje do roku 1943, kdy byla nalezena pracovníky Branston Gravel Pits. Antropolog, který ji tehdy zkoumal, Sir Artur Keith, předpokládal, že by měla být zhruba 10 000 let stará. Jako důkaz sloužil i mamutí zub nalezený vedle ní.

Lebku vystavili v Burton Museum, kde ji mohli návštěvníci obdivovat až do 80. let. minulého století. Po jeho uzavření však zmizela a znovu nalezena byla až po 40 letech jiným antropologem, Davidem Adkinsem. Sám Adkins se původně domníval, že by mohla být dokonce 14 000 let stará.

Oba odhady vyvrátila radiouhlíková metoda, podle níž žena zemřela mezi lety 1041 a 1163. Jak je tedy možné, že se oba antropologové tak spletli?

Adkins si stál za svým odhadem a předpokládal, že podmínky, za kterých Gretu pohřbili se neshodují se standardy středověku. "Avšak čím víc jsem lebku studoval pomocí radiokarbonové metody, tím víc mi připomínala případ "Piltdown Man" z roku 1912," dodává Adkins.

Piltdown Man je slavný podvrh fosilie, která měla představovat spojku mezi prehistorickými větvemi našich předků a moderních lidí. Původní nález Charlese Dawsona datovaný 500 000 let př. n. l. byl již v roce 1923 správně označen za podvrh. Franz Weidenreich tehdy uvedl, že se jedná o spojení části lebek moderního člověka a orangutana. Spojkou v obou nálezech je i Sir Arthur Keith, který se na kauze Piltdown Man podílel.

Tečkou za celým případem je i fakt, že veškeré dokumenty, které Sir Arthur Keith o obou případech sepsal jsou ztraceny nebo zničeny. Greta tak může být finálním důkazem o tom, že za oběma hoaxy stojí Sir Arthur Keith.

Zdroj: Folkspaper, wikipedia
Foto: Ahmed Adly, Unsplash