Lidstvo doposud popsalo přes milion druhů hmyzu. To je velmi malé číslo vzhledem ke skutečnosti, že jich na planetě dle odhadu entomologů žije celkem šestkrát více. Velmi tápeme i mezi počty různých hmyzích skupin. Nejlépe prostudované jsou například ty, které zahrnují velké a vzhledově přitažlivé jedince - motýli, brouci nebo vážky uchvacovali svým vzhledem vždy více. Jak potom můžeme s tak omezenými znalostmi tvrdit, že hmyz celosvětově vymírá?

Robert Thiemann

Dalším problémem, který naši představu o hmyzí diverzitě zkresluje je geografická poloha. Mnoho výzkumů se soustředí na oblasti mírného pásu, ve kterých žije paradoxně méně druhů, než ve výrazně bohatších tropech. Přestože tyto části světa skrývají poměrově daleko více druhů, zkoumány jsou mnohem méně.

Naši míru znalosti tropických druhů lze ilustrovat na dvou známých příkladech. Prvním je titán obrovský, největší brouk světa, měřící okolo patnácti centimetrů. Poprvé popsaný v roce 1771 podle kresby. Do 20. století však nebyl spatřen živý (po dlouhá desetiletí sbírán pouze z útrob ryb). Dodnes nebyla viděna ani popsána jeho larva, která by měla podle odhadů měřit až 30 centimetrů.

Zdroj: Krystof Niewolny

Druhým příkladem je motýl Papilio antimachus, největší motýl Afriky, s rozpětím křídel zhruba 20 centimetrů. Nejčastěji zaznamenán ornitology sledujícími ptáky. Dosud neznáme jeho larvu, ani nevíme čím se živí. Pokud tedy nemáme dostatečné informace o takto obrovských jedincích, co můžeme vědět o těch, kteří měří pouhých pár milimetrů?

Zaměříme-li se na Evropu, kde drtivou většinu druhů známe, lze dle vědeckých studií říci, že množství hmyzu klesá, a to zejména v industriálních oblastech. Velký vliv na tento úbytek má i dnešní způsob zemědělství preferující rostlinné monokultury, používání pesticidů a různé pozemkové úpravy - například i obyčejné sekání trávníků.

Zdroj: James Wainscoat

Za hlavní problém bychom měli považovat vymírání lokální.  Z řady biomů je člověkem v osídlených oblastech světa konvertována na užitné plochy více než třetina rozlohy a není to pravděpodobně konečná hodnota. Na základě znalostí které známe o vztahu diverzity k ploše tak určitému vymírání pravděpodobně v současnosti čelíme nebo mu v blízké budoucnosti čelit budeme. Tuto problematiku lze dobře sledovat například právě na České republice. Náš stát nepatří rozlohou zrovna mezi velikány a není zde tedy tolik přirozených biotopů pro různé hmyzí druhy - a proto o ně přicházíme mnohem snadněji. Z denních motýlů, vyskytujících se na našem území, již 17 prokazatelně vyhynulo, 19 druhů udržuje svou poslední populaci a je tedy dříve či později odsouzeno k zániku. Pokud tato čísla sečteme, dostaneme zhruba čtvrtinu všech motýlů na území České republiky.

Lze tedy říci, že v člověkem osídlených a také dobře probádaných oblastech jistý úbytek hmyzí biomasy existuje. Nicméně není možné tuto teorii potvrdit v případě celé naší planety.

Zdroj titulní fotografie: Unsplash, Jill Heyer