Kousek historie: Matematik u počátku zkoumání elektřiny

Mladý Ampér, narozen roku 1775 v Lyonu, byl geniálním dítětem. Počítat se naučil díky tomu, že od útlého věku pomáhal svému otci v obchodě s látkami. Již ve 13 letech předložil Lyonské akademii věd své vlastní pojednání o konstrukčních problémech v kvadratuře kruhu, kde dokazoval její nemožnost.

Za vrcholící hrůzovlády byl Ampérův otec v roce 1793 popraven jako součást trestání lyonských měšťanů za vzpouru proti francouzské revoluci. Při následném šetření republikánských úřadů kvůli pozůstalosti se zjistilo, že tehdy osmnáctiletý André Ampér ovládá francouzštinu, italštinu, latinu a řečtinu a vedle matematických pojednání zná zpaměti celou Francouzskou encyklopedii, redigovanou Diderotem. Toto zjištění mu vyneslo nemalý obdiv mezi revolucionáři a zřejmě bylo i důvodem, proč nebyl revolučními orgány dále vyšetřován.

Francouzská encyklopedie mladého Ampéra uchvátila zřejmě již v mládí a díky své mimořádné paměti si ji pamatoval po celý život - ještě v padesáti letech z ní na požádání byl schopen citovat celé pasáže a jednotlivá hesla. Poprava jeho otce Ampéra nicméně poznamenala na celý život a přivodila mu příležitostné deprese. Bezprostředně po ní se stáhl k studiu matematiky.

Zvrat v Ampérově životě nastal v roce 1802, kdy získal místo učitele fyziky na lyceu v Bourg-en-Bresse a publikoval svou první vědeckou práci, Úvod do matematické teorie her, čímž propojil tehdy již známé pravděpodobností výpočty s psychologickými úvahami. (K dnešní teorii her to však mělo ještě velmi daleko.) Následujícího roku přesídlil zpět do Lyonu, kde se stal profesorem fyziky. Od roku 1809 již učil na francouzské polytechnice v Paříži astronomii a po úmrtí Josepha Louise Lagrange v 1813 se tam stal plnoprávným profesorem matematiky.

Dostalo se mu již v mladém věku rovněž mezinárodnímu věhlasu a navzdory válečnému stavu mezi Francií a Británií byl též jediným Francouzem, který byl jmenován do Royal Society, anglické akademie věd. Třebaže z generace velkých francouzských matematiků přelomu 18. a 19. století jsou pro rozvoj oboru dnes známější Arrago, Carnot či Lagrange, náleží mezi nimi významné místo i Ampérovi.

Ampéovo pojetí vědy spočívalo v hledání matematických nástrojů pro popis přírodních jevů. K ilustraci jím rozvíjených matematických postupů užíval experimentální přírodní jevy - a mezi nimi se zaměřil na magnety. Třebaže ve své soustavě elektrodynamických zákonů matematicky popsal působení magnetu na vodič v samotném Ampérově vědeckém životě se jednalo o drobnou epizodu a spíše myšlenkový experiment s cílem ukázat svou početní zdatnost. Pokusy s elektřinou činil v zásadě jako volnočasovou aktivitu zhruba v letech 1820-1827, kdy jej daleko více zajímala kromě matematiky také astronomie. Ostatně, shrnutí jeho úvah o elektřině nese dílo s názvem Výklad principů variačního počtu.

Vedle exaktních věd však zanechal svou stopu i v dalších oborech. Zajímal se živě o lingvistiku a historii a několik let strávil studiem biologie. Zpracoval vlastní botanickou taxonomii, která zahrnovala všechny tehdy známé rostliny, doprovázené o odhady jejich statistického zastoupení v různých typech krajiny, a v zoologii zformuloval jednu z raných evolučních teorií. Jeho úvahy, kterými biologii pojímal coby jednu z přírodních věd, byly šířeny v zahraničním prostředí. Ve volných chvílích psal a publikoval poezii.

Zcela opomenuta zůstala jeho práce na poli filozofie a společenských oborů. Jako upřímný obdivovatel encyklopedistů se rozhodl usmířit jejich pohled s katolictvím. Sepsal řadu esejí, kde se pokusil nalézt syntézu mezi katolickými dogmaty a osvícenskou filozofií, včetně materialismu a utopického socialismu. Když v roce 1836 umíral, zanechal po sobě rozpracovaný opus Pokus o filosofii věd, aneb analytický výklad přirozené klasifikace všech lidských poznatků. Jednalo se o jakýsi dodatek k Francouzské encyklopedii, který systematizoval její hesla a třídil je do vědních disciplín ve formě jakéhosi rejstříku – včetně některých tehdy neexistujících.

Mezi nejvýznamnější hesla, která je potřeba dopsat do Encyklopedie, uvedl Ampér třeba tehdy neexistující disciplínu, zkoumající společenské štěstí a sociální řád, čímž předznamenal sociologii (v též době ji promýšlí August Comte, ale ještě ji označuje jako "společenskou fyziku"). Ve svých úvahách o klasifikaci věd pak Ampér přišel i s naukou o využívání matematických poznatků pro lepší řízení společnosti a práce a pojmenoval ji „kybernetiké“, jak se starořecky nazývalo umění řídit loď.

Zdroj: Mayer, Daniel, Pohledy do minulosti elektrotechniky (České Budějovice: Kopp, 1999).
Foto: OpenMind