Hynek Medřický je pozoruhodná postava. Světlem se zabývá už 30 let. Z toho zhruba 15 let intenzivně zkoumá, v teorii i v praxi, působení světla na organismus nejen člověka, ale všech živých tvorů. Přitom je v kontaktu jak s vědci, tak s výrobci a dodavateli. Ale především se každý den setkává s koncovými uživateli, kteří potřebují svítit a neváhají sdělit, co jim vyhovuje a co naopak vadí. Prosazuje biologicky přívětivější osvětlení veřejného prostoru, včetně zamezení zbytečnému svícení uprostřed noci. Jeho zápal pro věc a potřeba vědecky podložených informací je obdivuhodná. K původnímu showroomu svítidel Artemide, který vede od r. 2002, začal se svým týmem navrhovat osvětlení domácností i firem a vyrábět svoje vlastní svítidla. Je také spolumajitelem firmy Spectrasol navrhující biodynamické osvětlení pro veřejné a komerční budovy. Nejraději ze všeho popularizuje cirkadiánní rytmy, vliv světla na tvorbu hormonu melatoninu a dodržování zásad světelné a spánkové hygieny. Hynka spolu s jeho novou patentovanou žárovkou VITAE uvidíte příští pondělí 10.10.2022 na konferenci Týden inovací 2022 na semináři „Vliv světla na organismus“. V rozhovoru se dozvíte, komu říká samurajové, jak by se mělo navrhovat světlo pro kojení a proč ve Francii musí dokrmovat netopýry.
JSME NAPŘED, DÍKY PROFESORCE ILLNEROVÉ
Jak se dostane prodejce svítidel k vědeckým publikacím a zájmu o cirkadiánní rytmy. Kdo byl Vaší první vědeckou spojkou?
V roce 2010 nebo 2011 jsem napsal první textovou zprávu paní profesorce Illnerové (nestorka české chronobiologie a bývalá předsedkyně Akademie věd ČR, pozn. red.) s prosbou o konzultaci vlivu světla na spánek a ona mě pozvala k sobě na Akademii. S sebou jsem přinesl část katalogu prodejce světel, Osram, který obsahoval vyfocená světelná spektra všech svítidel a ukázal jsem jí rozdíly mezi žárovkou, zářivkou a Sluncem. V té době výzkum světla nikoho moc nezajímal a spektrometry nebyly běžně dostupné. Jí to naopak moc zaujalo a chtěla si katalog nechat.
Nechal jste jí ho?
Já bych rád, ale měl jsem jenom jeden. V nových katalozích už podobné obrázky zveřejňovány nebyly. Do prodeje se čím dál více dostávaly LEDky, jejichž spektrum bylo tak hrozné, že nebylo vhodné jej ukazovat. Marketingově se nehodilo upozorňovat, jak jsou nová světla špatná.
K čemu návštěva nakonec vedla?
Nakreslil jsem jí průběh sekrece melatoninu a říkám: „Paní profesorko, když se lidem začne zvedat hladina melatoninu, už mají subjektivní noc. Pokud si zapnou televizi, tak se růst melatoninu zastaví a jeho hladina zůstane stejná. Když ji později vypnou, začne zase stoupat?“ A ona mi vytrhla tužku a říká: „Ne, takhle to nefunguje. Když začnou koukat na televizi, tak melatonin sjede zase zpátky.“ V tu chvíli jsem to pochopil.
Že modré světlo z televize ovlivní jejich hladinu melatoninu.
Ano, melatonin se vrátí zpátky na nulu. Jeho sekrece se spustí až po nějakém čase, kdy si mozek řekne, že už je noc. Jenže už dojde k fázovému posunu a lidé jdou mezitím spát. Usnou, protože jsou unavení, ale mají nízkou hladinu melatoninu. Tělo není v tzv. subjektivní noci. Později, kdy by měli ještě spát, zazvoní budík, vstanou a jdou do práce. Od pondělí do pátku.
Pak dochází k sociálnímu jetlagu.
Mezi týdnem a víkendem. O víkendu je mechanismus nechá spát, protože jsou unavení a v šest hodin nevstanou. Tím se celý systém rozbourá. Poté, co mi paní profesorka překreslila obrázek a vše objasnila, jsme navázali užší spolupráci.
Od té doby jste ke spoluprácí s ní nabalil ještě další vědce, například z ČVUT?
Ano. Pak už to šlo rychle.
Jaké je Vaše formální vzdělání?
Sdělovací zabezpečovací. Nejsem typický „světlař“, což mi někteří často vyčítají. Sice nemám diplom z Fakulty elektrotechniky ČVUT, ale k profesoru Habelovi jsem chodil na soukromé přednášky. S ním jsem nastudoval celou potřebnou výuku. Konzultacemi jsme strávili asi 100 hodin. Byl tenkrát jediný, který mě chápal. Když jsem v roce 2015 psal první článek do časopisu Světlo, tak mi ho zkritizovali, protože, podle jejich názoru, světlo z tlumené žárovky není vhodné na žádnou lidskou činnost.
Máte pocit, že se to za těch deset let zlepšilo?
Zlepšuje. Není to ještě dobré. Obecně je spolupráce s biology lepší než se světelnými techniky. Ti se neustále drží pozic. Přitom není velkou překážkou začít projektovat světelné soustavy, které budou mít teplejší světelné spektrum. Výrobci svítidel začnou instalovat potřebné čipy. Ty již existují, my je používáme v interiéru na noc.
Jak se obstarává tak velký záběr činností jako máte Vy? Jste na sociálních sítích, máte různé osvětové weby, firmu.
Máme tým asi 15 lidí, který se věnuje zejména popularizačním věcem. A hledáme další.
Co je cílem všech vašich projektů?
Aby pomocí správného světla všichni dobře spali a měli silný časový systém, který podpoří imunitu a zdraví. Posledních třicet let se ve veřejném prostoru špatně svítí, desynchronizuje se cirkadiánní rytmus nejenom lidem, ale i volně žijícím druhům. Lidé zároveň nemají podporovaný kognitivní výkon, protože se ve dne špatně svítí v kancelářích. Pokud by se všem lidem zlepšil o 5 % výkon ve dne a spali lépe v noci, tak během chvíle předstihneme západní Německo.
Je nějaká modelová země, která je napřed?
Ne. Česká republika je nejdál. Díky paní profesorce Illnerové.
CHCEME SVĚTLO, KTERÉ SVÍTÍ JAKO SLUNCE
Firma Spectrasol, kterou Hynek Medřický spoluzakládal, se zabývá biodynamickým osvětlením. Vychází z předpokladu, že potřebujeme různé světelné spektrum v průběhu dne, aby náš cirkadiánní systém fungoval správně. Tato spektra v podstatě odráží sluneční záření, které má v sobě ráno silnou modrou složku, která nás nabudí a podporuje kognitivní funkce. K večeru je sluneční světlo spíše teplé, bez modrého spektra a večer je slunce při západu červené, stejně jako oheň. Takové světlo nám umožňuje kvalitně spát, jelikož neruší produkci melatoninu, hormonu tmy.
Jak začaly vaše pilotní experimenty s biodynamickým osvětlením ve školách?
Na odboru školství Magistrátu hlavního města Prahy byl v roce 2017 člověk, který chtěl zlepšit „klima na pracovišti“ studentům a pedagogům. Zřizovatel, tedy magistrát, jakožto zadavatel experimentu, vybral dvě gymnázia, která byla otočena na stejnou stranu, měla stejně velké učebny a podle Cermatu měla i stejně chytré studenty. První bylo Gymnázium Na Pražačce, druhé, kontrolní, Gymnázium U Libeňského zámku. Obě skupiny studentů podstoupily kognitivní D2 test. My jsme dodali světla, a pak jsme přihlíželi, jak experiment probíhá. V roce 2018 jsme je přivezli do první školy. Sbírali jsme data v zimě, v létě a potom jsme udělali ještě jedno kolo v zimě, kdy jsme umístili světla i na kontrolní gymnázium U Libeňského zámku. Čili studenti z druhého gymnázia seděli tři měsíce pod novými světly, kdežto ti z prvního už rok a tři měsíce. První studenti si výsledky ještě vylepšili a kontrolní měli lepší výsledky po třech měsících expozice, než když ten test dělali poprvé.
Proč se jste měření neopakovali i v létě ?
Hypotéza počítala s tím, že to pomůže jenom v zimě, když je málo světla. Svítidla se používají jako zimní kabát. V létě nikdo v kožichu nechodí, stejně tak se nepoužívají světla v létě, protože se naopak zatahuje. Studenti měli v létě kognitivní D2 test stejný, ale v zimě jsme zaznamenali rozdíl.
Je z tohoto experimentu i vědecká publikace?
Ano, je. Hodnocení testů dělalo Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Buštěhradu. Statistici byli nadšení, protože jim to pěkně vycházelo.
Kolik máte momentálně realizací pro školy?
Ve stovkách tříd v České republice. My jsme ale vlastně ověřili jenom to, co se ve světě už ví. V Kanadě podobný experiment proběhl na 60 000 studentech. Ale výsledky hodnotili jenom podle toho, kolik na místě bylo oken a kde. Zjistil, že když jsou okna na obou stranách místnosti nebo na stropě, tak je to lepší, než když jsou jenom na jedné straně.
Máte také nadaci Světla do škol, co je jejím cílem?
Chtěli bychom rozdávat světla do škol výměnou za data. Škola si řekne, že chce naše světla žákům poskytnout. My jim je nainstalujeme výměnou za zadání kognitivních D2 testů a testů subjektivní spokojenosti před instalací a po instalaci. Výsledky měření budeme následně volně šířit, aby lidé viděli, jaký přínos správné světlo má.
Další oblastí jsou domovy pro seniory. Jak tam pomáhá Vaše biodynamické osvětlení?
Domovů pro seniory máme zatím málo. Jsou dva nebo tři. Začali jsme v Berouně, kde bylo významné hlavně prokognitivní světlo, které svítilo ve dne ve společných prostorách, jako jsou dílny nebo jídelna a na pokojích.
Jak jste u nich zjišťovali efekt světla?
Ze slin jsme měřili 24hodinový průběh melatoninu. U seniorů je nevýhodou, že mají vysoké hladiny melatoninu i přes den a pospávají. Je to způsobeno i tím, že nechodí ven. Když si představíte seniora, který se nemůže hýbat nebo je na vozíčku, tak ho ošetřovatelky mohou maximálně vytlačit ven. Ale jak dlouho tam v zimě vydrží, když se nehýbe? Nehledě na to, že personální kapacity nestačí. My jsme zjistili, že instalované bílé prokognitivní světlo mělo 2,5x více luxů než to původní, což seniorům nesmírně prospívalo (lux je jednotka intenzity osvětlení, pozn. red.).
Najímají si Vás také komerční subjekty?
Ano, například Siemens. Firma má v Brně továrnu na výrobu turbín. Začali jedním patrem, ve kterém sedí inženýři před obrazovkou a celý den kreslí lopatky. Tady lopatka, vedle na monitoru lopatk, všude lopatky. Vedení se rozhodlo, že první změnu osvětlení zkusí s vývojáři lopatek, protože ti jsou pro ně nejdůležitější. Po chvíli začali chodit i ostatní zaměstnanci z dalších pater s prosbou o světlo, co svítí jako Slunce. Vzhledem k tomu, že je Siemens nadnárodní společnost, musela být investice schvalovaná v Německu. To se mi zdálo zbytečné, a proto jsem řekl našemu zástupci v Brně, inženýru Kubíčkovi, že Siemens vlastní Osram, který vyrábí světelné zdroje. Proč by si měli kupovat cizí světla, když si vlastní vyrábějí? No a nedávno už se dělala pátá etapa.
Jaký je rozdíl při navrhování svítidel pro školy a firmy?
V kancelářích je to něco jiného, protože jak se zahušťují místa, sedí v open-space kanceláři čím dál víc lidí a zaměstnanec u zdi musí mít stejný výkon jako ten u okna. Samozřejmě, že kancelář rohová je ředitelská, protože tam je nejvíc přirozeného světla, ale v rozích bez oken taky musí někdo sedět. Nedávno jsem v Kalifornii viděl studentskou kolej, která měla rozměry 300x300 metrů, po obvodu byla okna a uvnitř nic. Jednoduše řečeno vevnitř jsou místnosti, kam nikdy nedorazí denní světlo. A to jsou přesně budovy pro naše světla! Protože jak se města budou zahušťovat, tak začnou vznikat budovy, kde budou sedět lidé, kteří nebudou mít celý den přístup k dennímu světlu.
To je mírně apokalyptická představa.
Když jsme dávali světla do jídelny domova seniorů v Berouně, tak se ředitel vrátil z dovolené, přišel do jídelny a říká: „Jak se vám povedlo za tak krátkou dobu udělat ty díry do stropu?“ Kdo nemá tu zkušenost, těžko si to představí. Doporučené osvětlení je 250 luxů na rohovce ve dne, ale naše oko nepozná, jestli fotony přijdou 150 milionů kilometrů ze Slunce, nebo z nějakého elektrického zdroje světla. Záleží jen, jak jsou fotony ve světle vyskládané. Když jsou tam všechny, tak pak to mozek vyhodnotí jako Slunce, protože ve spektru nic neschází.
Do kolika luxů jste schopni vyrobit vnitřní osvětlení?
Tak, aby to nebylo nepříjemné. Venku můžete svítit třeba 30 000 luxů, ale v interiéru už vám 2000 připadá moc. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní osvětleností musí být alespoň jeden řád. Když je v zimě venku 2000 luxů, tak uvnitř musí být stovky. Když jsou v létě venku desetitisíce, tak uvnitř mohou být nízké tisíce. My nepoznáme rozdíl mezi 1000 a 2000, ale poznáme, jestli to jsou stovky, tisíce nebo desetitisíce. Typický problém je přesvědčit kantory na školách, kteří byli zvyklí na 300 luxů se spektrálním složením bez melanopické energie, aby chtěli rozsvěcovat naše světla, které mají třeba 1000 luxů. Naším úkolem je vysvětlovat jim, že jsou pro ně prospěšná.
Melanopický systém je ten, který zachycuje modré světlo?
Azurové. Ono se to v médiích začalo zjednodušovat na modrou, ale ta denní podporovací barva je azurová s vrcholem 480 nm, což nemá s modrou nic společného. Je to energie mezi modrou a zelenou. Dá se to přirovnat k situaci, kdy vykouknete z okna a řeknete si: ,,Ježiš, to je dneska krásně“. To je azurová.
Vytváříte také světla pro domácnosti. Hádám správně, když si představím, že někdo, kdo si zařizuje novou domácnost, má dostatek financí a k tomu se mu špatně spí, bude přesně váš klient?
Ano, to děláme v našem showroomu Artemide v Sázavské ulici. Tam jsem, narozdíl od Spektrasolu, kam jsem vložil jenom své nápady, v kontaktu s lidmi každý den.
Jaké jsou jejich ohlasy? Po jak dlouhé době pozorují zlepšení?
Třeba už po jednom dni. Nemusí mít okamžitě vyměněná všechna světla. Stačí, když si nasadí červené brýle při migréně a za 45 minut se jim uleví. Samozřejmě vždycky jim říkáme, ať vydrží třeba 10 dní pro nastartování systému. Spánková deprivace trápí 50 % společnosti. A to jsou pouze ti, kteří si to uvědomují. Pak je u nás, dle mého, dalších 20 %, kteří si to neuvědomují a stejně jí trpí.
NIKDO SI NEMŮŽE MYSLET, ŽE NĚKDO Z MINISTERSTVA PŘIJEDE A NEVHODNOU LAMPU SÁM OD SEBE VYPNE
Vaším dalším velkým tématem je boj proti světelnému smogu. Já například musím mít kvůli svítícímu mrakodrapu zatemňovací závěsy.
To já mám taky. Situace se dostala do bodu, kdy toho světla už je najednou tolik, že si první astronomové začali všímat problému se špatně viditelnými hvězdami. Jev pojmenovali light pollution – světelné znečištění. My víme, že to má obrovský negativní dopad na všechno živé. Ať už je to člověk, nebo volně žijící druhy, které si žádný závěs zatáhnout nemohou. Platí to pro denní i noční druhy. Například netopýři vylétávají později, protože si myslí, že není dostatečná tma, aby mohli vyletět. Jenže to jim koliduje s hmyzem, kterým se krmili. Navíc hmyz se taky chová jinak, protože se stahuje k lampám, nelétá v prostoru a netopýři jej nemůžou lovit. Dnes jsem slyšel v rozhlase, že ve Francii dobrovolníci sbírají podvyživená mláďata, která už neudrží drápy a vypadávají z hnízd na chodníky. Sbírají je, krmí a vracejí zpátky.
Jaká je celosvětová situace se světelným smogem, dá se to za posledních několik let porovnat?
Vyšla krásná práce, kde z ISS fotili Zemi a porovnávali snímky z roku 2012 a 2020. Zjistili, že navýšení odraženého světla je o 24 % v modrých a o 11 % v zelených vlnových délkách. Za 8 let! Už původní hodnoty byly významně vyšší než na konci minulého století. Akorát tehdejší přístroje je nedokázaly zachytit, protože na celém světě byla oranžová sodíková světla, a proto nemělo cenu dávat do fotoaparátů tříbarevný RGB čip, jako je tomu dnes. Snímky byly černobílé a dobarvovalo se to na oranžovou.
Ale co s tím? Co může udělat někdo, komu, stejně jako mně, ve městě svítí do okna reklama?
Na našich stránkách www.bilesvetlo.cz je univerzální stížnost, kterou vyplníte, nezabere to ani 10 minut, a odešlete na stavební úřad, městskou část nebo na odbor životního prostředí. Tu stížnost sestavily tři advokátky, dobrovolnice, které vycházejí z §35 Listiny základních práv a svobod. Protože zatím neexistuje žádná norma nebo vyhláška, která by chránila lidi. Celé dvacáté století se města snažila udělat z noci den kvůli bezpečnosti, ale přitom bezpečnost se světlem nezaručí, světlo vytváří pouze pocit bezpečí a ten se dá docílit 10x slabším světlem, než které se dnes používá.
Jak slabé osvětlení stačí?
My si nejdříve musíme uvědomit, pro koho světla veřejného osvětlení vlastně svítí. Ne pro řidiče, řidič má přední reflektory. Svítí pro chodce, aby viděl a měl pocit bezpečí. Avšak německá práce z loňského roku ukazuje, že právě pocit bezpečí se dá docílit při hodnotách do jednoho luxu. Měsíc v úplňku vytvoří 0,2 luxů, ale jenom jednou za 29 dní v ideálních podmínkách, když není oblačnost, mrzne a neprší. Reálně tyhle hodnoty získáme 5-8x do roka. Jinak je to míň a stále je venku v přírodě vidět kde je cesta, les, voda. Číst knížka se u toho nedá, ale u Měsíce v úplňku přečtete SPZ na autě.
Máte informace, jestli už se na základě vašich stížností podařilo někde omezit veřejné osvětlení?
Projekt běží pul roku a stížnost byla více než 1000x stažená. My ale nevím, kam přesně byla poslaná. Takovou agendu bychom nezvládli, stará se o ní jeden člověk. Občas nám někdo pošle, jak to probíhá. Takovým říkáme samurajové. Berou si náš boj za svůj a chtějí ho vyválčit, protože v místě bydlí a vadí jim to. Nikdo si nemůže myslet, že někdo z ministerstva přijede a nevhodnou lampu sám od sebe vypne. Občané si musí pomoct sami a nástrojem je naše univerzální stížnost. Kde už se to podařilo nevím. Co ale vím, tak ještě před stížností měla PRE chytré lampy s dobíječkami. Modrá hranatá lampa, na jejímž konci bylo modré světýlko. Naše kolegyně psala přímo do PRE, jestli by to nemohli přepnout. Po nějaké době začaly sloupy svítit oranžově. Musíme taky někoho pochválit, takže PRE si zaslouží pochvalu, měli to všude modré a teď je to všude oranžové.
Jaký je cenový rozdíl mezi modrou a oranžovou LEDkou?
Zanedbatelný, ale stále bohužel je. A to hlavně tím, že když se před deseti lety začaly vyměňovat sodíkové lampy za LEDky, jejich čipy měly menší účinnost než dnes. Kvůli tomu, že osvětlovací průmysl (především v Japonsku, kde dostali Nobelovu cenu za modrý čip, díky kterému máme bílé světlo) do jejich výzkumu investoval obrovské peníze, vyrábí se miliardy levných a účinných modrých čipů. Jejich primární odbytiště jsou kanceláře průmysl a školy.
Tam je modrá složka naopak žádoucí.
Přesně. Ale protože byl kladen důraz na cenu a účinnost, začaly se dávat i do veřejného osvětlení. Jenom v České republice je 1 300 000 svítidel veřejného osvětlení a další na soukromých pozemcích. To jsou miliardy čipů, protože každá lampa jich má dvacet a víc. Technologie existuje a má potenciál být stejně levná, jenom musí být projektanty přijatá. Osvětlovací průmysl nikdy neprohraje. Nestane se, že se nebude vůbec svítit. Přes milion světel se vyrobí a instaluje, akorát s jiným světelným spektrem, čímž výrobci nepřijdou ani o korunu zisku.
Jak se mění modrý čip na oranžový?
Jenom se překryje luminoforem, což modrý vrchol posune do zelených a červených vlnových délek, aby se vytvořilo bílé světlo.
Co je luminofor?
Prášek, kterým se původně stříbrný čip překryje. Vytvoří se bariéra pro kratší vlnovou délku, pro modrý budící vrchol, a ten se tak přesune do delších vlnových délek. Kdybych ostrým nástrojem seškrábal dejme tomu oranžový luminofor z čipu, tak by dioda svítila modře. Protože každá bílá dioda je původně modrá.
A takhle to vypadá u všech LED žárovek?
Na začátku se nepoužívaly luminoforové ale tři monochromatické píky, ze kterých se vytvořilo bílé světlo, jako je dneska v RGB displejích. Pro osvětlování to bylo málo účinné se špatnou věrností podání barev. Byla potřeba technologie, která docílí pěkných barev, abyste si pod tím světlem nemyslela, že jste umřela, protože vaše ruka bude vypadat jako mrtvá. To se podaří právě, když se modrý pík překryje luminoforem, který vytvoří ostatní vlnové délky.
Vy jste ale zároveň v jednom rozhovoru říkal, že v Praze takový problém s nočním osvětlením není, protože tady jsou většinově staré lampy. Tak jaká je situace celkově v ČR?
85-90 % svítidel veřejného osvětlení v ČR jsou pořád sodíkové výbojky. Sodíková výbojka je spektrálně dostatečná, všichni pod ní dobře vidí. Ale město Praha chystá obrovskou výměnu starých sodíkových světel za nové LED za 4 mld. korun.
Proč se to mění?
Sodíkové výbojky mají sice dobré spektrální složení, dobrou účinnost přetváření elektrické energie na světelnou energii, ale mají malou škálovatelnost výkonů. Jsou v rozmezí 50, 70, 100, 125, 250 wattů a nic mezi. Kdežto LEDky, můžete mít rozsekané po wattu. Začaly se vyměňovat hlavně proto, že LEDky svítí jenom pod sebe. LEDka je vlastně kostička, která vyzařuje energii jenom jedním směrem.
To je ale naopak výhoda oproti sodíkovým výbojkám při řešení světelného smogu, chápu to správně?
Ano, to je veliká výhoda, protože se to dá lépe směrovat. Navíc optik, které rozprostřou světelnou stopu je dneska víc než deset, takže můžou svítit úzce, ale dlouze třeba na cyklostezku. Nebo můžou svítit do čtverce pod sebe, když chceme vytvořit osvětlení na náměstí. Akorát je všude instalováno bílé světlo.
Dělá se proti světelnému smogu něco i na centrální úrovni, aby nemuseli všichni rozesílat vaše stížnosti?
Teď se utváří nová norma ČSN360459 a má se dostat do stavební vyhlášky, kterou vytváří Ministerstvo pro místní rozvoj. Měla by omezit rušivé světlo z veřejného osvětlení. Jenže ten, kdo ji vytváří, je zároveň projektant veřejných osvětlovacích soustav, což je obrovský střet zájmů. Pokud byl zvyklý nějak projektovat soustavy, tak si nevytvoří nové limity, které by mu komplikovaly práci.
Doposud není nikde řečeno, kolik se může ve městě maximálně svítit?
Přesně tak. Již existující norma vytváří minimum osvětlení na silnicích, ale nikde není dané maximum. V nové normě se má vytvořit limit, ale ne na silnici, na oknech. Na oknech v Praze by nemělo být v noci víc než 5 luxů. Jenže i tohle je moc. Na konferenci LUX Europe v Praze došli skoro všichni přednášející k závěru, že by měl v noci svítit maximálně 1 lux, aby to nerušilo spánek. Jenomže když by dneska bylo podle nové normy 5 luxů na okně, tak nemůžete vyloučit, že si někdo dá postel hned pod okno a v tu chvíli má víc než doporučený 1 lux. I podle komise životního prostředí Akademie věd je ta navrhovaná norma nedostatečná. Neplní svůj potenciál a nechrání volně žijící živočichy.
Vy se nějak podílíte na utváření nových světelných plánů?
Protože nevyrábíme svítidla veřejného osvětlení a neobchodujeme s nimi, tak nejsem ve střetu zájmů a mohl jsem se stát spolupracovníkem Ministerstva životního prostředí a sedím v technické normalizační komisi, která má právě dohlížet na to, aby se nedělaly věci, které by byly proti životnímu prostředí.
OKO NEPOZNÁ, JESTLI SVĚTLO PŘILETÍ ZE SLUNCE NEBO Z ŽÁROVKY
Vy vedle toho, že vytváříte biodynamické osvětlení do domácnosti, kde navrhnete do různých místností a na různé činnosti různá světla, tak jste spojil všechno do jedné žárovky. Jak je toho docíleno?
Naše VITAE žárovka má tři kroky. Na každý krok má svůj vlastní druh čipu. Je unikátní v tom, že na první krok svítí vždycky oranžově. Protože my nikdo nevíme, jak bude používána. Jestli jí dají dítěti nebo rozespalému starému člověku. Nemůžete dítěti říct: „Hele ono se to rozsvítí nějak, třeba silně žlutě, ale cvakej tak dlouho až to bude svítit oranžově.“ Víme, jak málo stačí, aby se cirkadiánní rytmus v noci rozpadnul. Proto je první krok vždycky oranžová. Představme si modelovou situaci: první dítě jde v noci na záchod, vyčůrá se, zhasne, jde do pokoje. Probudí sourozence, ten se vzbudí a chce taky na záchod. Řekl jsem si, že by mohlo trvat 11 sekund než se rozhodne, nasadí si bačkůrky a dojde tam. Když pak po více než 11 sekundách vypnutí cvakne znova, tak se mu rozsvítí zase oranžově.
Ale když budu blikat rychleji, tak…
Když budete blikat do 11 sekund, tak to postupně skáče na teple bílou a bílou. Unikátnost je ve spektrálním složení i ve fungování žárovky. Od roku 2020 se dá buďto koupit nebo půjčit za cenu jednoho kafe, za 55 korun na měsíc.
Máte žárovku patentovanou?
Ano, máme patent v Evropě, ve Spojených státech a před 14 dny jsme dostali patent v Japonsku, kde se v podstatě nedá nic patentovat. Už podání byl zázrak a to, že nám ho udělili znamená, že ani v Japonsku, kde dostali Nobelovu cenu za modrý čip, nemají nic, co by se podobalo naší žárovce.
Funguje žárovka v jakémkoliv světle?
Ano, v jakémkoliv. Doporučujeme ji v lokálních lampách, hlavně u postele a na domácím pracovním stole. Rozhodně by neměla svítit přímo do obličeje, to zajistí správně velké a neprůhledné stínítko. Nemusí tam být ani vypínač. Stačí, když se žárovka povolí a znova utáhne nebo se dá vytáhnout ze zásuvky a zase zastrčit. Prostě stačí odpojit fázi a znova připojit.
Máte tenhle systém jenom ve formě žárovek nebo pracujete i na oblíbených LED páskách?
Taky na tom pracujeme, ale to není tak jednoduché. Sledujeme tři parametry, které musíme v interiéru udělat, aby systém fungoval správně. Nezáleží jen na barvě světla, zároveň musíte mít v každou denní dobu i jinou intenzitu a jiný úhel, odkud do oka přichází. Když chcete do jednoho svítidla dát žárovku a myslet si, že ze stropního lustru můžete svítit ve dne bílou, večer teple bílou a oranžovou v noci, tak to nebude fungovat. Svítidla musí být tři: Jedno, které svítí bíle a ideálně nepřímo do stropu na den. Když chcete na večer světlo, tak musí svítit teple bílý dolu. A oranžové světlo musí svítit významně pod úrovní očí.
Jako oheň.
Přesně tak. To oranžové světlo je nízko u země. Třeba v domovech pro seniory jsme je instalovali tak, aby se rozsvítila, když klienti dají nohy na zem z postele. Protože když se rozsvítí oranžové světlo u stropu, tak nefunguje. Tohle jsou tři základní parametry, ale když navrhujeme interiéry, sledujeme jich reálně dvacet.
Žárovka je univerzální do lampy, ale pokud si budu chtít designovat celou domácnost, tak jsou k dispozici další varianty světel.
Desítky svítidel, která jsme si designovali buďto sami nebo máme alespoň vyzkoušené, že fungují. Vyrábíme jich hodně, jelikož jsme zjistili, že ostatní výrobci na to takhle nekoukají, vůbec o cirkadiánních rytmech neuvažují.
Mám pocit z dětství, že klasické žárovky byly příjemnější. Táta mi koupil ke stolu do lampičky žárovku „čtyřicítku“ a bylo to super. S LED žárovkami toho nejsem schopná docílit.
Jasně, protože vám táta koupil wolframovou žárovku, která měla rozžhavené wolframové vlákno a spektrálně byla úplně plná jako slunce před západem. Oko nepozná, jestli to přiletí ze Slunce nebo z žárovky. My chceme u našich LED žárovek nejlepší kvalitu, tak máme čipy se spektrem velice podobným Slunci nebo wolframové žárovce. Ta sice bude vždycky lepší, ale v LED technologii se to nedá udělat. Dotkli jsme se skleněného stropu toho, co jde vytvořit. Navíc VITAE je ekologičtější než wolframová žárovka a provoz je levnější.
Co děti, které byly teď doma na distanční výuce, těm asi nestačí příjemná wolframová nebo vaše teplá červená žárovka.
Vy potřebujete při učení zachovat výkon mozku. Ale dětské pokoje rodiče zařizují jako hernu, maximálně se stolem na úkoly s lampičkou. Nikdo nepředpokládal, že se tam budou děti celý den učit. Najednou tam měly trávit 6-8 hodin studia před obrazovkou, ze které jdou jenom tři RGB píky, někde v koutě u zdi. A o přestávce se místo ven šli napít do kuchyně.
Jaké by bylo podle Vás nejlepší využití VITAE žárovky?
V České republice se každý měsíc narodí kolem 8000 dětí. První tři týdny dochází k vývinu cirkadiánního systému a u nočního kojení by se dětem mělo svítit správně. Byl bych rád, kdyby třeba do dvaceti alespoň polovina matek měla půjčenou naší žárovku.
Můžu potvrdit, že většina kojících žárovek na trhu má sice tvar tučňáka nebo koaly, ale svítí modře nebo zeleně.
Já věřím, že stejně jako se proplácí kde co, tak by zdravotní pojišťovna mohla proplatit 55 korun měsíčně za žárovku. Když dítě bude kojené rok, tak by to stálo 5 200 000 ročně. To v rozpočtu nikoho nezajímá. A děti by byly vybavené do života kvalitním cirkadiánním systémem.
S čím jdete, vedle semináře, na Týden inovací 10.10.2022?
Právě s žárovkou VITAE. Ta se nejlépe ukazuje, protože je to taková ochutnávka správného světla. Je to malé, dá se to našroubovat do jakékoliv lampy a nepotřebujete k tomu žádný komplikovaný smart systém, který je potřeba nastavit.
Zdroj: Redakční článek CZECHSIGHT
Foto: Se svolením Hynka Medřického
Více o tématu na Czechsight:
Vendula Lužná
Vendula Lužná
Vendula Lužná
Vstup do diskuze