Mikroplasty - pohroma nebo bublina?

Od 60. let produkce plastů každoročně roste o necelých 9%. Zhruba 8 milionů metrických tun plastu za rok skončí v oceánech. 5,25 trilionů plastových částic v oceánech cirkuluje. Tak vysoká čísla vypadají poměrně děsivě. Pojďme se proto podívat, jaký skutečný dopad může mít plastová produkce na lidské zdraví.

Definice mikroplastů zahrnuje všechny plastové částice menší než 5mm. K produkci těchto částic dochází při degradaci různých plastových produktů pomocí tepla, slunečního záření a dalších biotických i abiotických faktorů. Takto degradované částice cirkulují v oceánech a postupně se dostávají do potravinového řetězce, díky kterému mohou skončit i v lidském těle.

Existuje poměrně velké množství druhů plastů, která můžeme najít v oceánech v podobě mikroplastových částic. Nejčastějšími jsou polyetylen a polypropylen, ze kterých jsou vyrobeny různé síťoviny, lana, víčka od lahví, kroužky od "six-packů" a brčka. Každý z plastů má specifické vlastnosti. Záleží na hustotě, složení a dalších fyziko-chemikálních vlastnostech. Zajímavé je, že jakmile se polymery dostanou do produkce, jsou označeny za netoxické, jelikož nejsou reaktivní a díky svým vlastnostem se nedostanou přes biologické membrány. Problémem jsou především různá aditiva, kterými jsou plastové předměty ošetřeny. Tyto látky se během degradačních procesů uvolňují do ekosystému a mohou se dostat do různých organismů.

Dalším problémem, který mikroplasty představují, je jejich schopnost vázat další potenciálně nebezpečné sloučeniny, jako jsou polyaromatické uhlovodíky a chlorované bifenyly. Tyto sloučeniny mají větší afinitu k plastům než k vodě a proto se na ně snadnějí vázají.

Jak dokáží tyto látky ovlivnit lidský organismus ?

Pokud se mikroplastická částice dostane do lidského těla, s velkou pravděpodobností se jí dokážeme zbavit. Více než 90% částic dokážeme různými způsoby odbourat. Celková clearance látky (schopnost těla odbourat částici, pozn.red.) je ovlivněna její velikostí, tvarem, druhem polymeru a samozřejmě navázanými aditivy. Prozatím je známo málo o tom, co může způsobit akumulace těchto látek v organismu. Studie hovoří hlavně o narušení gastrointestinálního traktu, likvidaci střevních mikroorganismů a zvýšené tvorbě zánětu. Jde o poměrně obecné nálezy, jelikož jak je známo zvýšená tvorba zánětu může souviset s velkým množstvím onemocnění včetně rakoviny.

Další nálezy ukazují, že mikroplasty se mohou přes epiteliální struktury dostávat i do dýchacího ústrojí nebo se kumulovat v lymfatických uzlinách. Zajímavé je, že mohou fungovat jako vektory pro řadu škodlivých mikroorganismů. V současné době se mikroplastické částice dokonce takto používají ve farmakologických studiích. I proto visí ve vzduchu otázka, zda tak mohou fungovat i částice, které kontaminují přírodní zdroje. V tomto ohledu zatím známe jen velmi málo a proto jsou jakékoli závěry jen pouhou hypotézou.

Co se týče dopadu na lidský organismus víme poměrně málo. Prozatimní studie hovoří o možnosti zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění či souvislosti s diabetem typu 2. Vzhledem k celkové šířce problému je nutný velmi důkladný výzkum na kterém pracují laboratoře z celého světa. "Mikroplastická" bublina je v současnosti skoro přefouklá. Stejně jako výzkum je důležitá správná informovanost, proto se problému budeme dále věnovat.

Foto: coloradocancerblogs