Ačkoli VEEV najdeme u koní, může být skrze komáry přenášen na člověka. Pacienti, které virus infikuje, obvykle pociťují silné bolesti hlavy a vysoké horečky. V nejzávažnějších případech může virus proniknout skrze hematoencefalickou bariéru a způsobit encefalitidu. V tomto okamžiku přibližně čtvrtina pacientů nákazu nepřežije.

Přestože byly největší epidemie VEEV hlášeny od roku 1938 především ve Střední a Jižní Americe, můžeme s postupujícím oteplováním očekávat jejich expanzi do oblastí mírného pásu. Abychom odolali nejtěžším případům, budou zapotřebí nové metody léčby. "VEEV může infikovat mnoho druhů divokých savců a každých několik let přejít skrze komára na člověka," vysvětluje Michael S. Diamond, hlavní autor práce, která byla publikována v prestižním odborném časopisu Nature. "Obáváme se, že s globálním oteplováním a populačním růstem bude vznikat čím dál více ohnisek."

Je známo, že se virus VEEV zachycuje na konkrétním povrchovém proteinu savčích buněk, skrze který do nich proniká. Vědci z Washington University v St. Louis se proto rozhodli tyto cíle lépe prozkoumat. Pomocí nástroje CRISPR vytvořili upravenou verzi viru, který je sice infekční, ale nezpůsobuje onemocnění. Takto pozměněný VEEV neobsahoval protein Ldlrad3, který interaguje s povrchovým. Pomocí něj vědci klíčový protein otestovali a zjistili, že je pro úspěšné zachycení viru naprosto esenciální. Stejný experiment provedli i na lidských buňkách a ověřili, že proces funguje naprosto stejně.

Následně vyvinuli jakousi "léčku". Využili tento záchytný protein jako volnou návnadu, která virus vychytávala namísto neuronů. Díky tomuto mechanismu nemůže VEEV proniknout do mozkových buněk a je vystaven imunitnímu systému, který ho může zlikvidovat. Tento proces tým vyzkoušel na myších, kterým nejprve vstříkl virus a následně zmíněnou návnadu. Výsledky byly poměrně zajímavé.

Zatímco všechny myši, kterým bylo podáno placebo do týdne zemřely, zvířata, kterým byla podána proteinová návnada téměř do jednoho přežila. Tým dodává, že jejich navrženou léčbu bude nutné ověřit na řadě klinických testů a nelze zatím tvrdit, že bude stejně dobře fungovat v lidském těle.

Originální publikace: https://www.nature.com/articles/s41586-020-2915-3

Zdroj: New Atlas, zdroj titulní fotografie: Jimmy Chan, Pexels.