Výzkumníci mohli pozorovat kolonii mravenců druhu Solenopsis richterii, jak používají písek k tomu, aby získali tekutou stravu z nastražené misky a vyhnuli se utonutí. Je to poprvé, co byl takový postup u mravenců pozorován.
Mravenci jsou zruční architekti a stavitelé, evoluce jim dala do vínku schopnost postavit si příbytek a mnohdy jim i zaopatřila živobytí v podobě symbiózy s rostlinami nebo některými druhy hub. Naši mravenci jsou starostlivými pastevci mšic, jejichž sladkými výkaly se živí, jejich masožraví australští bratranci dovedou menším zvířatům obratně pomoci od nestřežených částí těla a mravenčí cháska Jižní Ameriky a Afriky se při svých trestných výpravách podobá hladové armádě na území nepřítele. I našinec by mohl mravencům závidět jejich podnikatelský potenciál.
Nutno podotknout, že mravenci neoplývají podobnými talenty jako jediní. Kupříkladu švábům příbuzní termiti snad mravence v jejich stavitelském umění ještě předčí a před termití dřevozpracovatelskou mašinérií zachrání vaše dřevěné obydlí akorát požár. Nemusím pak asi připomínat dokonalé šestiúhelníkové porodnice blanokřídlých či okrasné domečky larev chrostíků. Vždyť nakonec i pavouci, kteří sice nepatří mezi hmyz stricto sensu, staví sítě a někteří je pak dokonce používají podobně, jako my síťky na motýly. Co je na tomto objevu tedy tak pozoruhodného?
Tento experiment totiž mimo jiné dokázal, že minimálně tento druh mravenců je schopen svůj nástrojový arzenál přizpůsobit situaci, která se plynule mění. Výše zmíněné příklady chování jsou bezesporu obdivuhodné, ale naši hmyzí přátelé je poněkud prkenně reflexivně aplikují, aniž by se zdálo, že jsou předmětem jakéhokoli byť primitivního uvažování a rozhodování.
Mravencům druhu Solenopsis richteri, které tým pod vedením doktora Aiminga Zhoua z Huazhong Agricultural University ve Wu-chanu v Číně pozoroval, byla nabízena tekutá potrava v porcelánových mističkách a postupně byla modifikována tak, aby se v ní mravencům co nejhůř plavalo a hrozilo jim utonutí.
Utopit mravence totiž není jednoduché, kromě výše zmíněných evolučních vychytávek mají mravenci také exoskeleton, který je hydrofobní. To znamená, že v tekutině jako třeba voda s cukrem, kterou vědci mravencům podávali, jsou mravenci přirozeně vylučováni na povrch a plavou. Proto mravenci na čisté cukrové vodě plovali a krmili se z jejího povrchu, potíže jim však začaly, když výzkumníci začali do vody přidávat tenzidy, které snižovaly povrchové napětí vody, což výrazně zvýšilo riziko, že se mravenci utopí.
V tu chvíli mravenci začali přinášet písečná zrna, která vhazovali nejdříve do mističky a později z nich vytvořili doslova akvadukt, který na principu kapilár začal tekutinu vyvádět z krmítka na zem, kde ji mravenci mohli bezpečně nabírat a odnášet domů. Tento trik nejen snížil riziko, že se některý z mravenců utopí, ale také rozšířil prostor, kde se dala potrava nabírat, čímž zvýšil efektivitu sběru.
Tato vylepšená metoda byla tak efektivní, že se mravencům podařilo vyčerpat celou polovinu mističky už za necelých pět minut. Mravenci se stavbou tohoto bezpečnostního opatření začali, jakmile se riziko utonutí přehouplo přes určitou hranici, kterou se vědcům podařilo určit na konkrétní koncentraci tenzidů, tedy na konkrétní hodnotu povrchového napětí. Riziko utonutí měřili vědci ve zvláštním experimentu podle počtu utopených mravenců.
Experiment tedy dokazuje nejenom schopnost mravenců používat nástroje, ale také to, že jsou schopni rozpoznat zvýšené riziko sběru potravy a přizpůsobí takové situaci svůj postup. Takovou vynalézavost může mravencům druhu Solenopsis richteri závidět i Ferda Mravenec.
Fotografie:
Virvoreanu-Laurentiu on pixabay.com
Titulní fotografie:
Alexas-fotos on pixabay.com
Původní studie:
Aiming Zhou, Yuzhe Du, Jian Chen. Ants adjust their tool use strategy in response to foraging risk. Functional Ecology, 2020; DOI: 10.1111/1365-2435.13671
Vstup do diskuze