Ptáci jsou známí tím, že vychovávají svá mláďata v páru. Takovému způsobu chování se říká sociální monogamie a můžeme ho pozorovat u 90 % všech ptačích druhů. Přesto se pouze u zhruba 20 % druhů potvrdila také genetická monogamie, tedy jev, kdy oba rodiče pečující o hnízdo jsou zároveň biologickými rodiči ptáčat v něm žijících. Největší nevěrníci jsou mezi pěvci. U tohoto nejpočetnějšího ptačího řádu nalezneme až 60 % mláďat, o která se nestará jejich biologický otec.
Výrazně lépe jsou na tom mořští ptáci. Důvodem je zřejmě fakt, že se u nich péče o potomky a potravu dělí rovnoměrně mezi oba partnery a jejich snůšky jsou v porovnání s jinými druhy malé. Každé ptáče tak stojí oba rodiče velké množství úsilí a energie a tuto investici do svých genů si nechtějí pokazit neslušným chováním v podobě nemanželského páření.
Extrémním případem sdílené péče o potomky jsou potom tučňáci. Všichni známe z dokumentů záběry starostlivých rodičů, střídajících se v sezení na vejcích a dlouhých nebezpečných výpravách za potravou. U tučňáků byly také pozorovány dvojice, které tvoří pár celý život a vychovávají spolu více generací mláďat. Proto se dlouho předpokládalo, že tučňáci jsou si extrémně věrní.
Do dnešních dní bylo zkoumáno otcovství u pěti z 18 známých druhů tučňáků. Tři z nich (tučňák Humboldtův, novozélandský a uzdičkový) prošli zkouškou věrnosti na jedničku – všechna ptáčata v hnízdě byla genetický shodná s oběma rodiči. U tučňáků královského a kroužkového bylo popsáno 4, respektive 10% nemanželských potomků.
Skupina vědců z Brazílie a Argentiny podrobila zkoušce otcovství dva další druhy tučňáků, magellanského a oslího. První jmenovaný žije v Chile a Argentině, druhý na Sloním ostrově u Antarktidy. Výzkum odhalil nečekaný fakt – genetické testy prokázaly 31 % mláďat, která nejsou vychovávána biologickým otcem, u tučňáka magellanského a dokonce 49 % u tučňáka sloního. Ve velkém množství hnízd se tak nacházely pozůstatky po záletném chování.
Jaký benefit takto rozšířená nevěra tučňákům poskytuje, se vědci zatím neshodnou. Jisté ale je, že hnízdění v početných koloniích a odlétání partnerů na delší časové úseky za potravou je pro nemanželské páření jako dělané. Proč se však nevyskytuje u všech zástupců, je záhada. Musíme si počkat, až budou genetické analýzy provedeny i u zbývajících druhů tučňáků, abychom si mohli udělat konečný obrázek o jejich chování. Možná, že se budeme ještě hodně divit.
Zdrojové publikace:
https://link.springer.com/article/10.1007/s10336-019-01720-4 https://link.springer.com/article/10.1007/s00300-020-02692-5
Úvodní foto: Torsten Dederichs, unsplash.com
Vstup do diskuze