Za svého života se také nedočkal zrovna velkého uznání kvůli konstrukci bleskosvodu, jenž působil jako trvalý zdroj sváru mezi ním a jeho přímětickými farníky. (Navíc Divišův bleskosvod fungoval spíše náhodou, jeho konstruktér vycházel z chybných předpokladů a nebýt několika chyb, fungovat by nemohl.)
Ve své době se Diviš dočkal širšího uznání poněkud paradoxně za svůj zvláštní hudební přístroj. Rok před konstrukcí bleskosvodu, totiž v létě 1753, představil Prokop Diviš v dopise poslaném do Lipska a Vídně skříňový strunný hudební nástroj, simulující zvuky více hudebních nástrojů. Se skromností sobě vlastní jej pojmenoval Denis d'Or ("Zlatý Diviš").
Divišův přístroj, denisdor, představoval skříň o délce 160 cm, výšce 128 cm a šířce 92 cm, vybavenou pedálem, 14 zdvojenými rejstříky a vysouvací klaviaturou. Uvnitř se nacházelo 790 hudebních strun. Správná kombinace kláves dokázala údajně věrohodně nasimulovat určité tóny klavíru, klarinetu, cembala, harfy, loutny, lesního rohu, fagotu, zvonkohry, varhan a prý i lidského hlasu. Tajemství přístroje bylo v elektrizování strun, čímž se dosahovalo plnějších a čistších tónů. S jistou nadsázkou lze říct, že Prokop Diviš sestavil první elektrické klávesy.
Přístroj vzbudil ve své době velké ohlasy. O návod na jeho sestavení prosil proslulý pruský matematik Leonard Euler Diviše slovy: "Co se mě týče, pozdravuji Tě, znamenitý muži, jménem celého vzdělaného světa z cela srdce pro vynikající pokroky, jichž s největšími úspěchy dosahuješ nejenom v hudbě, ale i ve výzkumu [...]. Nemůžeš mi dáti hodnotnějšího daru, než když mi pošleš podrobný popis obdivuhodného tebou sestrojeného denisdoru". Třebaže nevíme, jak bylo odpovězeno Eulerovi, tak dle Divišových instrukcí byl sestaven minimálně jeden další denisdor. Stalo se tak ve Vídni, kde na něm koncertoval Norbert Wiesner. Po jeho smrti byla skříň převezena do Bratislavy a zřejmě vyhozena v průběhu napoleonských válek, čímž povědomí o tomto speciálním nástroji mizí.
Zdroj: Marcela Efmertová - Jan Mikeš. Elektřina na dlani (Milpo Media, 2008, ISBN 978-80-87040-08-9).
Zdroj obrázku: Wikimedia
Tomáš Konečný
Historik s ambicí popularizovat dějiny vědy a ukazovat proměny mentalit. Jinak též pracovník Národního technického muzea, doktorand Filozofické fakulty UK a pesimista.
sledovat :
Vstup do diskuze