Některé firmy si na výrobě roušek dávají marži i tisíce procent. V Brně šijí nanoroušky sociálním pracovníkům zdarma

Vojtěch Kundrát je mladý český chemik, v současnosti na doktorandském studiu v Brně. Osm let pracoval pro firmu, která vyrábí nanovlákna, má s nimi tedy bohaté zkušenosti, které se rozhodl využít pro dobrou věc. Jeho znalosti a zkušenosti se staly základním kamenem projektu, který bleskově zareagoval na potřebu efektivních roušek v sociální a zdravotnické oblasti. Společně s kolegy z Ústavu Chemie a Ústavu Fyzikální elektroniky na Masarykově univerzitě vyrábí již několik týdnů nanovlákenný materiál, který dále zpracovávají dobrovolníci z iniciativy Šijeme roušky v galerii Industra a v Podané kavárně.

Vzniklý tým se spojil s místními firmami a začal pracovat na vývoji materiálu a především masky jako takové. “Někdo udělá materiál, který je sám o sobě skvělý a odfiltruje 99%, ale jakmile se nosí špatně, funguje hůř než kapesník,” popisuje, proč je práce na střihu a materiálu masky samotné tak důležitý. Dodává, že na internetu je k nalezení a koupi velké množství roušek, jejichž výrobci tento fakt nerespektují.

Co si tedy pod nanorouškou představit?

Nanoroušky využívají dvou základních typů - jednorázové pouze z nanovlákenného materiálu uzavřeného z obou stran netkanou textilií a bavlněné roušky s vnitřní kapsou na jednorázový nanofiltr. Nevýhodou nanotextilií je, že se nemohou prát, křehká nanovlákna by se totiž zničila a látka by přišla o své filtrační schopnosti. Možnostmi jak filtr nebo nanoroušku opakovaně používat je buď dezinfekce v 70% lihu nebo tepelná očista při 70-80 °C po dobu třiceti minut. Nanovlákna fungují na základě mechanické filtrace, což je výhodné z dlouhodobého hlediska. Po zvlhnutí materiálu totiž nedochází ke snížení filtrační účinnosti jako u materiálů pracujících na základě elektrostatického náboje, který po zvlhnutí vymizí.

Samotný filtr z nanovláken Vojtěcha stojí jen něco přes dvě koruny. Výrobní náklady jsou pak placeny z darů z transparentního účtu společnosti Podané ruce. Roušku i s filtrem nechal Vojtěch nedávno akreditovaně přezkoušet, aktuálně se podle klasifikace filtračních obličejových pomůcek FFP pohybuje na hranici FFP1 a FFP2. V praxi zkouška zjistila, že pokud je rouška nošena špatně a netěsní po stranách, její účinnost výrazně klesá, ale při správném užití filtruje minimálně 80 procent částic. Naprosto zásadní je tak kombinace materiálu, střihu a utěsnění a především disciplíny uživatele.

Na projektu pracuje spoustu dobrovolníků

Na neziskovém projektu se nakonec podílelo velké množství lidí i firem. Podkladové textilie sloužící výrobě sendvičového materiálu dodala zdarma firma PFNonvowens a na střihu masky se podílela budoucí studentka Fakulty výtvarných umění VUT Monika Schmidtová. “Ta šicí iniciativa začínala z několika směrů a jeden z nich byla právě FAVU. Byli jedni z prvních, kteří zareagovali vedle divadel a lidí, co s tím nemají prakticky co do činění. Až po třech týdnech se probudili lidé, kteří by s tím teoreticky měli něco dělat, ale ti to často dělají jen pro peníze,” říká Vojtěch a dodává, že tím, že se v oblasti pohybuje, ví jaké jsou nákupní a výrobní ceny a vidí, že si často prodejci dávají marže až několik tisíc procent.

Nanoroušky teď dobrovolníci v Brně šijí každý den, aby je mohli rozesílat do domovů důchodců, hospiců, nemocnic a všude, kde jsou potřeba. Mezitím se Vojtěch snaží ještě vylepšit prototyp masky a zvýšit její filtrační schopnosti na nejvyšší třídu FFP3.

Zdroj: Autorský článek Czechsight
Zdroj úvodního obrázku: Unsplash