Žloutenka, lépe řečeno hepatitida, je převážně infekční onemocnění virového původu postihující játra člověka a způsobující jejich zánět. Existují tři nejznámější typy virové hepatitidy, a to A, B a C, z nichž se pouze typ A přenáší nedostatečnou hygienou, znečištěnou vodou či infikovanými potravinami. Hepatitida typu A má hlavně akutní charakter a většinou nezanechává v těle výraznější dlouhodobé následky.

Zato další zmíněné typy hepatitidy se přenášejí krví a představují pro člověka mnohem zákeřnější hrozbu. Lidé, kteří se jimi nakazí, mohou dlouhá léta působit na pohled úplně zdravě a o infekci vůbec nemusejí vědět, dokud se u nich neobjeví závažnější příznaky. Takovýto chronický zánět se postupně může přerodit až v cirhózu jater či rakovinu a způsobuje až milion úmrtí ročně.

Obrázek schematicky znázorňuje rozdílný původ několika známých typů virové hepatitidy (nahoře). Zatímco typ A se šíří převážně nesprávnou hygienou, typ B a C se přenáší infikovanou krví a způsobuje chronický zánět jater, který postupně v řádu desítek let může vyústit až v rakovinu (dole). Zdroj:https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/2020/press-release/

V 60. letech 20. století byl z krví přenosných typů hepatitidy popsán nejprve typ B, za což se zasadil vědec Baruch S. Blumberg. Zjistilo se totiž, že řada nakažených získala hepatitidu při krevních transfuzích v nemocnici. Ale i poté, co lékaři vyloučili případy způsobené tímto novým typem viru, zůstával stále původ velkého procenta nakažených nevyřešen.

Harvey J. Alter studoval krev právě těchto pacientů po transfuzi a spolu se svými kolegy definoval nový specifický typ hepatitidy. Ukázal také, že kromě člověka se tímto onemocněním mohou nakazit i šimpanzi. Michael Houghton vytvořil knihovnu úseků DNA izolované z krve infikovaného šimpanze a pomocí klonování a pokusů s protilátkami dokázal identifikovat fragment DNA patřící původci onemocnění. Ukázalo se, že konkrétní úsek byl odvozený od RNA neznámého viru ze skupiny Flavivirus a ten byl následně pojmenován virus hepatitidy C. Poslední kousek skládanky vyřešil Charles M. Rice, když pomocí genového inženýrství potvrdil, že nově izolovaný virus dokázal po injekci do jater šimpanze způsobit onemocnění analogické tomu, které pozorovali u pacientů po transfuzi.

Jak šel čas s výzkumem původu hepatitidy typu C. Harvey J. Ater studoval nakaženou krev od pacientů po transfuzi (vlevo). Michael Houghton pak dokázal identifikovat nový virus hepatitidy C (uprostřed). Nakonec Charles M. Rice potvrdil, že nově izolovaný virus dokáže způsobit pozorované onemocnění (vpravo). Zdroj:https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/2020/press-release/

Díky práci těchto tří vědců se nyní hepatitida typu C transfuzemi v mnoha zemích světa již prakticky nepřenáší. Dále jsou dostupné vysoce citlivé testy usnadňující její diagnostiku. Byla vyvinuta cílená antivirová léčba a poprvé v historii lidstva jsme schopni toto onemocnění úplně vyléčit. Účinná vakcína, která by zaručila vymýcení hepatitidy C ze světa podobně, jako tomu bylo např. u neštovic, však ještě stále čeká na objevení.

Zdroj: Press release: The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2020. NobelPrize.org. Nobel Media AB 2020. Wed. 7 Oct 2020. <https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/2020/press-release/>

Zdroj úvodní fotografie: Bruce Blaus, převzato a upraveno z Wikimedia Commons