Vědci Amalia P. M. Bastos a Alex H. Taylor nedávno publikovali studii, která popisuje jejich experiment s šesti papoušky nestor kea (Nestor notabilis). Jejich cílem bylo otestovat, zda papoušci dokáží na základě pozorování různých poměrů černých a oranžových kostiček v dóze porozumět tomu, u které dózy je větší pravděpodobnost vytáhnutí kostičky černé. Nejdříve tak papoušky naučili, že černá barva je spojená s odměnou, zatímco oranžová nikoliv. Poté naplnili dózy tak, aby jedna obsahovala zcela zřetelně většinu černých kostiček a druhá naopak většinu oranžových.

Následně z každé dózy vytáhli jednu kostičku a schovali ji do ruky, tak aby papoušek neviděl, jakou má vytažená kostička barvu. Papoušek si mohl vybrat, zda dostane kostičku z pravé nebo z levé ruky. Papoušci pak preferovali volbu kostičky, která byla vytažena z dózy s větším zastoupením černé barvy.

Papoušek postavený před volbu dózy (autor: Amalia Bastos)

Vědci zároveň otestovali další scénáře, pomocích kterých potvrdili, že papoušek opravdu sleduje poměrové zastoupení. Použili například dózu, která obsahovala mnohem menší počet kostiček, mezi kterými ale stále převládala černá barva. Papoušci i nadále preferovali tuto dózu, přestože absolutní počet černých kostiček v ní byl menší než v druhé dóze.

Schopnost papoušků předpovídat budoucí jevy na základě pozorování otestovali vědci také pomocí umístění přepážky, která v jednotlivých dózách znemožňovala přístup ke spodní polovině obsahu. Papoušci rychle odhalili vliv této překážky a začali preferovat dózu, která měla větší poměr černých kostiček nad zarážkou. Na závěr nechali vědci papoušky vybrat si, kdo bude kostičky vytahovat, s tím, že jeden z asistentů vždy vytahoval černé kostičky ve větším poměru, než v jakém byly zastoupené v dóze. Druhý člověk naopak preferoval kostičky oranžové. Papoušci rychle odhalili toto zkreslení a v budoucnu preferovali, aby pro ně kostičky vytahoval člověk, který preferoval černou barvu.

Rozložení kostiček pro různé části experimentu (zdroj: původní studie)

Papoušci tak prokázali, že jsou po primátech dalším řádem, který dokáže chápat statistickou pravděpodobnost budoucích jevů na základě svého pozorování. Celý výzkum byl motivován snahou vědců porozumět tomu, jak se vyvíjela inteligence, a to nejen u lidí. Vědci si totiž stále kladou otázku, zda se naše mysl vyvíjela tak, aby se adaptovala na konkrétní problémy, kterým jsme čelili v životě, a nebo spíše docházelo k vývoji jakési všeobecné inteligence, která slouží k lepšímu chápání různých odlišných problémů. Autoři studie shrnují, že papoušci v běžném životě vykazují především využití specifické inteligence adaptované na jejich životní situace. Objev základního porozumění statistice je tak velice zajímavý. Jejich schopnost dosahovat v testu podobných výsledků jako děti člověka je pozoruhodná i z pohledu toho, že se naše vývojové větvě rozešly již před stovkami milionů let.

zdroj:

https://www.nature.com/articles/s41467-020-14695-1.pdf

úvodní obrázek: flickr.com