Nejstarší známá pavučina na světě byla objevena na pláži v anglickém Sussexu (Hastings) uvězněná ve starodávném kusu jantaru. Zkamenělá pryskyřice obsahuje zbytky pavoučího vlákna spředeného zhruba před 140 miliony lety předkem moderních křižákovitých.

Nový objev je prvním příkladem fosilie ze spodní křídy uchované v kusu jantaru. Pavučinová vlákna jsou poměrně choulostivý materiál a ve fosilním záznamu se uchovává jen zřídka, například právě v jantaru.

„Zajímavostí je, že u létajícího hmyzu a kůrovců proběhla asi před 140–130 miliony let obrovská evoluční radiace,“ Martin Brasier, Oxfordská univerzita.

Po vytvoření tenkých výbrusů a zkoumání každého z nich pod vysoce výkonným mikroskopem vědci zjistili, že pavoučí nitě sdílejí několik rysů společných s moderními pavučinami. Dokonce včetně kapiček lepidla, které drží pavučinu pohromadě a zachycuje kořist.

Podle paleobiologa Martina Brasiera z Oxfordské univerzity kapičky lepidla naznačují, že pavouci začali vytvářet pavučiny, které byly lépe přizpůsobeny pro chytání létajícího hmyzu. Podle něj je také pravděpodobné, že lze z toho nálezu vyčíst společnou koevoluci pavouků a létajícího hmyzu.

Jak se kus jantaru objevil na anglické pláži, je stále předmětem domněnek. Je možné, že se kousky organického materiálu, včetně pavoučích vláken, do jantaru dostali po požáru, kdy z ohořelé kůry jehličnatých stromů prosakovaly kapky pryskyřice. Ta později ztvrdla a mohla být nakonec smetena povodní.

Kromě starodávného pavoučího vlákna obsahuje tato zkamenělá pryskyřice dobře zachované půdní mikroby, včetně nejstarších známých příkladů aktinobakterií, běžného druhu bakterií, které hrají hlavní roli při tvorbě půdy.

Další články o nálezech v jantaru:
Obří spermie v jantaru
Mravenec s parazitickou houbou v jantaru
Pták v jantaru

Zdroj: The Geological Society od London
Zdroj úvodního obrázku: Nathan Dumlao