Při studiu středověkých perských rukopisů objevil tým Rahila Alipoura z University College London archeologické naleziště Chahak, které se nachází v jižním Íránu. Toto místo bylo odhaleno jako tehdejší kolébka výroby oceli. Jejich pozornost upoutal zejména jeden z dokumentů s názvem "al-Jamahir fi Marifah al-Jawahir". To v překladu přibližně znamená "Přehled drahých kamenů", který na pomezí 10. a 11. století n.l. sepsal učenec Abu-Rayhan Biruni, který je mimo jiné přezdíván jako "první antropolog".
Přestože bylo nesmírně náročné rukopis přečíst, odhalili v něm archeologové návod na přípravu oceli ve vysokoteplotním kelímku. Jedna z přísad, označovaná jako "rusakhtaj" archeology zmátla. Zjistili, že se jedná o minerál chromit, který lze použít k výrobě chromového kelímku. Hypotézu, že staří Peršané byli skutečně schopni podobné materiály vyrobit podpořil nález mnohem významnější - vzorky chromitu v nástrojích, nalezených na chahakském nalezišti. Důkaz, že lidé vytvářeli slitiny chromu dávno před 19. stoletím byl tudíž podpořen jak písemnými, tak především hmotnými nálezy.
Pomocí detekce izotopů radioaktivního uhlíku analyzovali archeologové vzorky z kelímku a kovářské strusky. Na jejím základě zjistili, že výrobky pocházejí z přelomu 11. a 12. století. V té době obývala území Íránu Sásánovská nebo také Novoperská říše. V kelímcích byly nalezeny ocelové částice o obsahu chromu mezi 1 až 2%. Oproti současné nerezové oceli, která může dosáhnout 11 až 13%, je to samozřejmě výrazně méně.
Zajímavý je rovněž fakt, že dobové rukopisy sice chahaksou ocel chválily, stěžovaly si ovšem na křehkost mečů, které z ní byly vyrobené. Podle archeologů a jejich práce jsou tyto stížnosti zřejmě oprávněné, neboť odpovídají vysokému obsahu fosforu. Práce vědců z University College of London byla publikována v časopise Journal of Archeological Sciences.
Originální publikace: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S030544032030145X?via%3Dihub
Zdroj: New Atlas, zdroj titulní fotografie: Grunge
Vstup do diskuze