Komentář: Problém vědy v covidových časech

Dnes a denně v médiích (a na sociálních sítích, jež jsou v podstatě jejich derivátem) vidíme desítky vyjádření ze strany  lékařů, chemiků a dalších zástupců biomedicínských profesí. Valí se na nás prognózy, epidemiologické modely, jednoznačné závěry a mnohé zaručené "vědecké" pravdy. V prostoru, jakého se jim nyní dostává, se však ignoruje několik zásadních věcí.

V prvé řadě se jedná o skutečnost, že věda a její představitelé mají za úkol poskytovat objektivně data, ale závěry, které z nich lze činit, jsou už věcí interpretace. Rozhodování o správném řešení existující situace jdou pak často za hranice vědecké odbornosti příslušných autorit. Specializované výsledky vědního badání samy o sobě nestačí, aby určovaly vládní politiku. Obzvlášť, když nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak „mluvící hlavy“ v médiích tvrdí.

Vytváření opatření, která jsou přijímána vládami v boji proti epidemii (a není to jenom česká specializace), postrádají interdisciplinární rozměr. Vidíme desítky medicínských odborníků, ať už jsou do tvorby opatření zapojeni jako vládní poradci, či jsou jejich oponenty, kteří navrhují různé kroky. Očekávají se od nich - a to jak ze strany politiků, tak části veřejnosti - jednoznačná řešení, jejichž účelem má být zastavení epidemie. Úplně se přitom ignoruje, že jejich pohled je dán jejich úzkou a dílčí specializací – a proto vykazuje výrazné limity. Uznávaného biochemika jistě napadne, že fungujícím opatřením proti šíření viru může být uzavření obchodů. Sotva ale po něm chtít, aby zvažoval širší společenské, ekonomické a politické důsledky. Není to jeho kompetence, ani zadání, které dostal (seč se o to může pokusit).

Vidíme dnes a denně na zdánlivé nelogičnosti vládních opatření, že v odborných poradních skupinách chybí sociologové, matematici, právníci, psychologové, či třeba odborníci na etiku nebo ekonomiku. A proto jsou mnohé „odborné“ výstupy tak mimo společenskou realitu a přestávají fungovat již v momentu zavedení. Není to zdaleka jen naše místní specifikum, ani záležitost pouze covidová. Namátkou můžeme zmínit diskuzi o klimatu, na které také vidíme, jak část médií a politiků z vědeckých dat a možné interpretace dokáže vyrobit téměř jakýkoliv scénář. A to jen za vyslechnutí zástupců jedné specializace s jasným přesvědčením o správném závěru.

České situaci samozřejmě vůbec nepomáhá, že vládní představitelé mají vcelku mizernou kompetenci se v problému orientovat, ani že mnozí čeští vědci jsou zároveň přesvědčeni, že jsou odborníky na téměř jakýkoli problém (což lze vyčíst z vyjádření profesora Flégra, stejně jako rektora Zimy, abych zmínil dva opačné póly téže diskuze z řad přírodovědců). Určitý kult neomylnosti zástupců lékařského stavu se v českém prostředí potkal s opovrhováním společenskými vědami a jejich společenskou užitečností. Společně se tím vydláždila cesta k často katastrofickým doporučením, maskovaným za objektivní vědu.

V racionálnějším případě by přírodovědci poskytovali vládě údaje ze svých specializací a nabízeli možné interpretace. Standardy vědecké diskuze by určité z nich preferovaly jako většinové a jiné coby menšinové. Jiný okruh odborníků, převážně humanitnějšího směru, by měl být schopen interpretace posoudit a vygenerovat fungující doporučení. A samotní politici by v procesu byli od toho, aby rozhodli (a nesli za rozhodnutí i zodpovědnost).

Místo toho v České republice roku 2020 politici nahodile vyhlašují různé kroky a případně si stěžují na lidi, kteří jim to kazí. Přírodovědci vytváří v některých případech volné interpretace a osobní závěry, občas zcela intuitivně bez přesných dat, jindy s jejich volnou úpravou. V závěrečném dějství každého takto přijatého kroku se pak všichni diví, že přijaté kroky fungují jinak, nefungují vůbec, nebo si odporují. Přírodovědce za to přitom nelze vinit. Není jejich úkolem, aby hodnotili společenské dopady, právní limity, nebo společenskou situaci a psychické nastavení.

Reálným viníkem nakonec nejsou ani ti vědci, kteří ať už z dobré snahy či třeba osobní ješitnosti přicházejí s návrhy nezbytných opatření. Chybu páchají političtí představitelé, kteří nemají tušení, co chtějí, a zcela improvizačně naskakují na libovolný předložený návrh, aniž zkoumají jeho dopady. Nechápou, že věda není od toho, aby za ně rozhodovala a ani toho jednotlivé specializace nejsou schopny. Veřejnosti místo toho alibisticky řeknou, že oni jen poslouchají „odborníky“. V čemž lžou.

Zdroj: Redakční článek Czechsight
Foto: Unsplash