Analýza: Proč lidé nepřistupují ke změně klimatu se stejnou naléhavostí jako ke koronaviru

Schůze bezpečností rady státu i místních zastupitelstev; zrušení výuky a větších akcí; rozsáhlá všeobecná informační kampaň; to vše vyvolala hrozba koronavirové epidemie. Tato opatření jsou všeobecně přijímána jako správná a vhodná. Změna klimatu přitom takovou odezvu nezaznamenala, ačkoliv její dopady mohou být pro lidstvo ještě závažnější, a již dnes způsobuje po celém světě smrt řádově více lidí. Abychom však mohli zjistit, proč je přístup lidí k těmto dvěma hrozbám jiný, musíme nejprve zjistit, v čem jsou si tyto hrozby podobné, a v čem se liší.

V čem je hrozba koronaviru podobná hrozbě změny klimatu?

Mezi oběma hrozbami můžeme pozorovat překvapivě hodně společných rysů:

• Koronavirus i změna klimatu ohrožují lidské životy a zdraví. Zatímco u koronaviru je vliv na lidské zdraví zjevný, u změny klimatu je to zejména skrz zvýšení frekvence a intenzity extrémních jevů počasí. Kvůli změně klimatu se zesilují bouře, vichřice a hurikány a tyto jevy se stávají častějšími. Kvůli vyšším teplotám a suchu roste riziko lesních požárů, a to i v oblastech, kde dříve k požárům běžně nedocházelo – včetně České republiky. Vysoké teploty a vlny veder pak mají přímý vliv na předčasná úmrtí – odhaduje se, že ve vrcholcích vln veder v ČR předčasně zemře až 100 lidí denně.
• Obě hrozby jsou globálního rozsahu. I když dění v jiných zemích obvykle nemívá na každodenní život v Česku přímý vliv, v těchto dvou případech je tomu jinak; to, co se děje v jiných zemích, přímo ovlivňuje budoucí dění u nás. Z toho také plyne, že nezodpovědnost v jiných zemích zhoršuje dopady těchto hrozeb u nás. Země vypouštějící skleníkové plyny způsobují oteplení, které pak pociťuje celý svět, včetně Česka. Podobně země nepřijímající dostatečná opatření proti koronaviru zvyšují riziko rozšíření choroby i do naší země, protože se zvyšuje riziko, že se Češi nakazí v zahraničí, popř. zahraniční turisté přijedou do ČR nakažení.
• Oba jevy negativně dopadají na ekonomiku. Zatímco změna klimatu způsobuje přímé škody v zemědělství, lesnictví, na infrastruktuře a v dalších oblastech, dopady koronaviru jsou nepřímé a způsobené rušením veřejných akcí, uzavíráním veřejných prostorů a karanténami, které způsobují zpomalení ekonomiky.
• Obě hrozby neúměrně dopadají na nejvíce zranitelné skupiny obyvatel. Změnou klimatu ve světě nejvíce trpí chudší vrstvy obyvatel, které si nemohou dovolit změnit způsob obživy, pořídit klimatizaci a zavlažovací systémy, či se přestěhovat do míst, která jsou změnou klimatu ohrožena méně. Starší skupiny obyvatel také trpí kvůli vysokým teplotám a letním vlnám veder, které jsou se změnou klimatu spojené. Stejně tak koronavirus ohrožuje nejvíce chudé vrstvy obyvatel, které nemají přístup ke kvalitní a cenově dostupné zdravotní péči, a starší skupiny obyvatel, které mají ve spojení s touto nemocí nejvyšší úmrtnost. Střední a vyšší třídy obyvatel a mladší generace jsou oběma hrozbami ohroženy podstatně méně.
• Je složité předpovědět jejich budoucí průběh. U změny klimatu víme, že se určitě bude oteplovat a známe přibližně průběh oteplování do roku 2050; jak moc se ale bude oteplovat po roce 2050, je složité předpovědět, a to zejména proto, že neznáme budoucí vývoj světových emisí skleníkových plynů, ani to, jaké pozitivní zpětné vazby budou spuštěny již vzniklým oteplováním. Z toho důvodu je také obtížné odhadovat, jaké dopady bude mít změna klimatu do konce století. Svou nejistotou budoucího vývoje je koronavirus podobný změně klimatu, pouze na kratší časové ose. Známe přibližně počet případů v různých zemích světa a epidemiologové dokáží modelovat šíření viru v blízké budoucnosti; ale to, jak moc se nakonec rozšíří a jaké bude mít tato nákaza dopady je nejisté a podobně jako u změny klimatu záleží i na přijatých opatřeních v jednotlivých zemích.

Proč se tedy přístup lidí k těmto dvěma hrozbám tolik liší?

Na první pohled by se mohlo zdát, že hlavní rozdíl mezi těmito dvěma hrozbami je časový odstup. Zatímco koronavirus se jeví jako aktuální problém, změna klimatu mnohým připadá jako problém budoucnosti. Ovšem není to tak; změna klimatu už dnes má konkrétní dopady i v České republice. Změna klimatu navíc ve světě i u nás pravděpodobně způsobila a způsobí více utrpení a předčasných úmrtí než koronavirus; a to pouze v souvislosti se suchem a extrémními jevy počasí. Kvůli znečištění ovzduší navíc k tomu jenom v ČR ročně předčasně umírá zhruba 10 000 lidí.

Možných důvodů odlišného přístupu lidí ke koronaviru a změně klimatu je více, ale roli hrají pravděpodobně tyto:

Předně mají lidé pocit, že aktivním přístupem a přijetím opatření proti koronaviru mají možnost přímo ochránit sebe a své nejbližší. Změna klimatu je naopak věc kolektivní zodpovědnosti, kdy se může jevit, že jakákoliv individuální snaha nepřinese žádný osobní prospěch. Proto je morálně mnohem složitější přijímat opatření proti změně klimatu.

Dalším aspektem je velký rozdíl v propojení příčiny a důsledku v myslích lidí. Zatímco vědci vědí, že spalováním fosilních paliv vznikají emise skleníkových plynů, které vedou ke změně klimatu a s ní souvisejícími extrémními jevy počasí, a tedy i k lidskému utrpení a předčasným úmrtím, pro mnoho lidí je obtížné si tyto jevy spojit dohromady. U koronaviru jsou příčina a důsledek na první pohled zřejmé.

Roli hraje i to, že pro mnoho lidí již změna klimatu a její dopady pravděpodobně představují jakousi součást normálního života, podobně jako chřipka, která je jednoduše netrápí, pokud na ni nemyslí. Jednoduše jí přijímají jako negativní jev, se kterým se ale nedá nic dělat. Koronavirus je nový negativní jev, který není „zažitý“, a proto mají lidé motivaci s ním bojovat.

V případě koronaviru navíc máme možnost sledovat v zahraničí, co se stane, když se situace vymkne z rukou (což se stalo v Číně nebo v Itálii). To nám dává větší motivaci se těmto důsledkům vyhnout. Dopady změny klimatu oproti tomu přichází v celém světě postupně (i když v různých zemích v různé míře), a ačkoliv existují odborné odhady, jak bude změna klimatu probíhat, nemůžeme ukázat na žádnou konkrétní zemi a říct si „tak takové změně se chceme vyhnout“.

U přístupu politiků pak hraje roli i vlastní zodpovědnost – zatímco je zřejmé, že za (ne)zvládnutí koronaviru jsou přímo zodpovědní politici, kteří jsou teď u moci, a budou podle toho hodnoceni svými voliči, zvládnutí hrozby změny klimatu je otázka mnoha let a tím pádem i mnoha různých vlád. Politické kroky přijaté dnes budou mít viditelné důsledky až v daleké budoucnosti, a ačkoliv to politikům přinese pozitivní hodnocení od aktivistů a ekologicky smýšlejících lidí, většina lidí je bude hodnotit podle viditelných výsledků během jejich volebního období (opět zde nezapomínejme na ono nedostatečné propojení příčiny a důsledku v případě změny klimatu). Právě z toho plyne neochota politiků přijímat dlouhodobá opatření, jejichž výsledky nebudou viditelné okamžitě.

Jak se můžeme poučit z hrozby koronavirové epidemie?

Z příkladu odezvy na koronavirus vidíme, že je možné, rozumné, i politicky přijatelné přijmout okamžitá a drastická opatření k omezení probíhající hrozby i za cenu nepohodlí či ekonomických škod. Tato opatření dokonce byla urgentně přijata politiky i bez nátlaku široké veřejnosti. Je samozřejmě otázkou, nakolik jsou tato narychlo přijatá opatření efektivní a zda-li neexistují opatření efektivnější; přesto ale málokdo tato opatření zpochybňuje a vyžaduje důkladné analýzy jejich dopadů (což se děje ve vztahu ke změně klimatu).

Právě kvůli výše jmenovaným důvodům odezva na změnu klimatu jen těžko dosáhne takové intenzity jako odezva na koronavirus. Pokud však některé rozdíly mezi oběma hrozbami snížíme nebo odstraníme, umožní to přijetí intenzivnější odezvy i na změnu klimatu.

Docílit větší ochoty přijmout drastičtější opatření v ochraně klimatu můžeme docílit např. zdůrazňováním toho, co tím lidé získají sami pro sebe. Neziskové organizace proto často mluví o lepším zdraví, zdravé a pěkné krajině, nebo o úsporách. Možná stojí za to mluvit i o tom, co všechno se nám podaří zachránit, a nebudeme o to muset přijít kvůli měnícímu se klimatu. Třeba o lesy, sníh na horách, nebo dostatek cenově dostupného jídla v supermarketech.

Dále je potřeba mezi lidmi zlepšovat znalost spojitostí mezi příčinami a následky změny klimatu (včetně dopadů na lidské životy a zdraví). O to naléhavěji pak bude veřejnost požadovat adekvátní odezvu. S tím souvisí i zlepšování představy lidí o tom, jak konkrétně se Česko v důsledku změny klimatu promění. Lze např. poukázat na klima v zemích, ke kterým se bude Česko v průběhu příštího století přibližovat. Již v roce 2050 by klima v Praze mělo být podobné, jako je nyní v gruzínském Tbilisi. To možná nezní tak hrozně, ale lidé by si měli umět představit i to, že ve Španělsku, Itálii či Řecku se do konce století začne rozšiřovat poušť.

Změnu klimatu je dále potřeba prezentovat jako něco, proti čemu se dá bojovat a přijímat efektivní opatření. Mnoho lidí totiž netuší, že jde o problém, který má řešení. A politici pro změnu neví, že i v rámci ochrany klimatu mohou přicházet s řešeními, jejichž výsledek bude možné pozorovat ještě před koncem volebního období. Jde například o úspory získané větší podporou rozvoje obnovitelných zdrojů, lepší a čistší vzduch, modernizovaná infrastruktura, příjemnější města, nebo nová zaměstnání příznivá pro životní prostředí.

Owen Jones, sloupkař deníku Guardian k tomu dodává: „Koronavirus představuje mnoho výzev a hrozeb, ale málo příležitostí. Rozumné řešení změny klimatu by naopak přineslo cenově dostupnou dopravu, zateplené budovy, nové pracovní příležitosti v čistých odvětvích a čistý vzduch. Podniknout rychlé kroky k zastavení globální pandemie je samozřejmě potřebné a důležité. Změna klimatu ale představuje pro lidstvo vážnější existenční hrozbu, a přitom nám chybí stejný pocit naléhavosti. Koronavirus nám ukazuje, že je možné podniknout potřebné kroky – ale je k tomu nutná odhodlanost a vůle, která nám zoufale chybí, když jde o budoucnost naší planety.“

Tento článek vznikl s podporou Klimatické koalice.