Řasy se po křídovém vymírání požíraly navzájem

Dopad extraterestrického tělesa znamenal významné narušení globálních potravních řetězců. V prestižním časopisu Science Advances vyšel článek popisující chování řas v tomto období.

Výzkumníci detailně zanalyzovali dobře zachované miniaturní řasy z hornin pocházejících z prvotních fází po vymírání na konci křídy. Tyto sedimenty obsahují veliké množství jílovitých materiálů a minimum přinesených cizorodých větších anorganických částeček. Jsou tak pro dokonalé zachování nanofosilií předurčeny.

Pomocí počítačové tomografie byly v karbonátových tělech řas nalezeny malé kruhovité otvory. Skrz ně měly řasy protažené bičíky umožňující pohyb jedince ve vodním sloupci. CT taky detailně popsalo vnitřní struktury řas, které napověděly, že se neživili pouze ze slunečního záření.

„Jediným důvodem, proč se musíte hýbat, je dostat se ke kořisti.“ tvrdí poněkud sebejistě spoluautor publikované studie Andrew Ridgwell z University of California v Riverside.

Moderní příbuzní vyhynulých řas mají také chloroplasty, které jim umožňují využívat sluneční světlo k tvorbě cukrů pro výživu z oxidu uhličitého a vody. Schopnost živit se jinými organismy a zároveň fotosyntézou se nazývá mixotrofie.

Vědci zjistili, že jakmile pominula globální zima a tma v důsledku dopadu asteroidu, tyto mixotrofní řasy se rozšířily z oblastí pobřežních šelfů na otevřený oceán. Zde se staly dominantní formou života na příští miliony let a pomohly rychle obnovit potravní řetězec. Masivnímu rozšíření napomohlo také to, že větší tvorové, kteří by se normálně živili těmito řasami, zpočátku v oceánech po vyhynutí chyběli.

Teprve mnohem později se řasy vyvinuly, ztratily schopnost jíst další své příbuzné a znovu se staly jedním z dominantních druhů planktonu v dnešních oceánech.

Vymírání na konci křídy je v popularizaci přírodovědných poznatků stále populárním tématem. Náš portál o něm již několikrát psal (například zde, zde a zde). Se zjišťováním nových skutečností se o něm ví stále více podstatných informací. Vzhledem k jeho relativně malému stáří jej lze zkoumat širokou škálou různých metod a pomoci tak k pochopení geologických a jiných pochodů i v dnešním světě.

Zdroj úvodního obrázku: MChe Lee
Zdroj: Science Daily