Historici z AV ČR sbírají dokumenty zachycující život obyvatel napříč Českou republikou. Přispět může každý. Archiv uchovává informace o tom, jak lidé pracovali nebo se bavili v minulosti. Snahou vědců je zaplnit historii vzpomínkami lidí, kteří ji skutečně prožili.
Jako příklad lze uvést Karla Macharta, který ve svých často rýmovaných textech líčil běžné životy četníků za první republiky a jejich specifický pohled na státní službu. Jednu ze svých básní dokonce nazval "Osudy špatného četníka Žvejka". V databázi "Dějiny všedního dne" můžete také najít vzpomínky Anny Polákové-Mejsnarové, která se před více než sto lety zmínila o svých přípravách na svatbu, nedostatku špendlíků a probdělé noci. Dalším příkladem je příběh Daniely Erlebachové, která se ve své noční službě v lékárně snažila rozluštit složité recepty pacientů. Kromě toho můžete získat informace o podobě školství v roce 1958.
Databáze Dějin všedního dne se neomezuje pouze na pozitivní aspekty historie. Projekt sbírá vzpomínky lidí na válečná období, okupaci a tragédii vypálení Lidic. Díky němu může veřejnost přiblížit temnější kapitoly nedávné historie z pohledu obyčejných lidí, jejichž postřehy se obvykle nedostávají do dějepisných učebnic.
„Rusové se usadili v kasárnách na Hůrkách a v Bohdanči. Ani v těchto dnech nechybí typický český humor. V bráně kasáren byla oběšená slepice s cedulí: „Než bych Rusům vejce dala, radši jsem si život vzala“, zachytila například Marta Melichnová bezprostřední náladu během prvních dnů okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Historici hledají další vzpomínky
Pro historiky jsou podobné vzpomínky lidí na minulost nesmírně cenné a prosí veřejnost, aby jim jakékoli textové i obrazové materiály vypovídající o každodenním životě poskytla – pomůže tak zároveň zachovat hlas jejich autorů. Databázi využívají i studenti a vědci.
„Důležitým písemným pramenem dějin všedního dne může být i zdánlivě banální artefakt, jakým je např. jízdenka nebo čeledínská knížka,“ říká Vojtěch Kessler z Historického ústavu AV ČR.
Kdo má doma deníky, korespondenci, vzpomínky či podobné dokumenty svých předků, může vědce kontaktovat hned několika cestami:
· e-mailem na adrese [email protected]
· přes facebookovou stránku Databáze dějin všedního dne
· přes Instagram Databáze dějin všedního dne
„My už pak s dotyčným domluvíme převzetí materiálů, jak mu bude nejvíce vyhovovat,“ dodává Veronika Kršková z Historického ústavu AV ČR. Historici následně dokumenty naskenují, přečtou a zpracují do veřejně přístupné databáze.
„Pokud si ale z nějakého důvodu nebudete přát zveřejnění celých textů, je možné je zpřístupnit pouze vědeckým badatelům k anonymnímu zpracování ve vědeckých pracích. Možná je také anonymizace, tedy buď úplné vymazání jména autora a jeho rodiny nebo zanesení pseudonymu. Takové texty v našich sbírkách také máme,“ doplňuje historička.
Podnětné jsou pro historiky nejenom samotné materiály, ale často i příběhy, jak se k nim dostali. „Zajímavý byl příběh jednoho pána, který sepsal a sám vydal rodokmen své rodiny a také své vzpomínky. S jeho tvorbou jsme se setkali netradičně v hostinci nedaleko jeho bydliště. Obsluze jsme na sebe nechali kontakt, aby ho autorovi rodokmenu předala. Po několika dnech se nám skutečně ozval a ochotně nám svými zajímavými texty přispěl do sbírky,“ říká Vojtěch Kessler.
Snaha sesbírat vzpomínky není nová
Nejde přitom o první pokus zaznamenat historii pohledem aktérů všedního dne. Pokusila se o to již v 90. letech 20. století socioložka Jana Losová. Materiály pamětníků tehdy hledala přes inzeráty v časopisu jako Květy či Vlasta. S respondenty si navíc několik let poté korespondovala a telefonovala.
Vědci z Historického ústavu AV ČR se teď na veřejnost obracejí znovu. Chtějí sesbírat co nejvíc dobových materiálů a veřejnosti je představit na webu http://ddvd.kpsys.cz, na instagramovém profilu Databáze dějin všedního dne a facebookové stránce projektu. Vše pod hashtagem #recyklujvzpominky.
„Pokud máte zájem o to, aby se vaše svědectví nebo svědectví vašich předků uchovalo budoucím generacím, budeme velmi rádi za jakékoli příspěvky do Databáze dějin všedního dne. Pojďme zaplnit dějiny těmi, kteří je skutečně prožili,“ vyzývají veřejnost autoři projektu. A dodávají, že se je lidé nemusejí bát oslovit i v případě, že si nebudou jisti, jestli by historiky jejich materiály zajímaly.
„I zdánlivě banální paměti a vzpomínky v konečném důsledku tvoří drobné přítoky, jež nakonec spoluvytvářejí hlavní proud „velkých“ dějin,“ dodává Vojtěch Kessler.
Zdroj: Tisková zpráva AV ČR
Foto: AV ČR, Chris Curry, Unsplash
Více z historie na CZECHSIGHT:
Vendula Lužná
Petr Kašík
Vstup do diskuze