Když je řeč o původcích nemocí, nejčastěji se nám vybaví viry nebo bakterie. Méně se mluví o infekcích způsobených houbami. Znepokojujícím faktem je všudypřítomnost těchto hub. Vyskytují se v půdě, ve vodě i ve vzduchu. Jíme je, pijeme je a vdechujeme je. Naprostá většina jich je neškodná, to ostatně platí i pro majoritu virů a bakterií. Existují ale druhy hub, které nás mohou ohrozit. Nejčastěji bývají houbové infekce povrchové, často nepříjemné, ale ne život ohrožující. Obvykle jde o kožní onemocnění, případně se stanou součástí střevní mikroflóry, kde náš imunitní systém většinou houby drží na uzdě, aby se nepřemnožily. Pokud se dostanou hlouběji do tkání, do krve nebo plic, mohou způsobit rozsáhlé léze, které můžou vést až k nekrózám – řetězovému rozpadu tkání. Velký problém představují u pacientů, jejichž imunita je oslabená. Jde o pacienty s AIDS, pacienty na chemoterapii nebo po transplantaci orgánu. Objevují se také důkazy, že houby mohou využívat jiné infekce, které jim otevřou bránu do organismu. Někdy může jít o nákazu virem chřipky nebo SARS-CoV-2. Tyto viry zaměstnají lidský imunitní systém, houba se kolem něj proplíží a zahnízdí se v těle.
Donedávna jsme se mohli spolehnout na účinné léky. Tato jistota končí. Lékaři po celém světě musí stále častěji čelit houbovým infekcím, na které už léky nestačí. Situaci komplikuje fakt, že různé patogenní druhy hub získávají rezistenci vůči různým léčivům v závislosti na zemi původu. Například rezistentní formy Aspergillus se objevují v USA málokdy, zatímco v Asii a Evropě již představují problém. Ze všech Aspergillů vyskytujícíh se v Nizozemsku představují rezistentní formy 20 %, v Jihovýchodní Asii jde o 80-95 %. V USA mají problémy s infekcí rezistentní houbou Candida. Šíří se v nemocnicích a pečovatelských domech a získala rezistenci hned proti několika léčivům. Nyní zabíjí 30-60 % pacientů, jejichž krevní oběh byl nakažen. Jak a proč rezistentní houby vznikají?
Je nesnadné určit původ vzniku rezistence patogenních hub. Jednou z možných příčin je nadměrné využívání fungicidů zemědělci. Postřiky proti houbám často obsahují azoly – molekuly velmi podobné těm, které využívají lékaři při léčbě houbových infekcí. Fungicidy v půdě, kde žije například zmíněná houba Aspergillus, zabijí všechny houby kromě těch, které z důvodu náhodné mutace získaly rezistenci. Několik málo jedinců s nově vyvinutými buněčnými mechanismy, které azoly odstraní z těla houby, se začnou rychle šířit. Pokud se takové houby dostanou do těla člověka, kde způsobí infekci, léčiva na bázi azolů už nepomůžou. Azoly, které byly donedávna zlatým standardem boje proti aspergilem způsobeným plicním infekcím, přestávají působit. Vyššímu výskytu těchto nebezpečných patogenů nahrává zvyšování teploty planety, která tak poskytuje lepší podmínky pro růst hub po stále delší část roku. Rezistentní houba se šíří hlavně v zemědělských oblastech a na staveništích, kde se víří hlína a prach obsahující tuto houbu.
Dalším pravděpodobným zdrojem je nadužívání antifungálních léčiv, často jako prevence. Po transplantacích orgánu je nutné, aby pacient užíval imunosupresiva, která mu snižují fungování imunitního systému. V případě, že by mu totiž fungovala imunita naplno, hrozilo by vysoké riziko, že by jeho imunitní buňky začaly napadat cizí objekt v jeho těle, třeba novou ledvinu. Tito lidé jsou náchylnější prakticky ke všem infekčním chorobám včetně těch způsobených houbami. Řada lékařů proto preventivě předepisuje antimykotika. V některých méně závažných případech ale dochází k neopodstatněnému a nadbytečnému předepisování antifungálních látek. Toto nadužívání může vést ke vzniku rezistentních kmenů.
Ať už rezistentní kmeny vznikly kdekoliv, léčba houbových infekcí je stále náročnější a nákladnější. Musíme se tedy houbám bránit. Léky používané v současnosti cílí na buněčnou membrány nebo buněčné stěny. Vědci v současnosti zkoumají nové metabolické dráhy, které existují pouze v houbách a jsou tedy ideálním cílem potenciálních nových léčiv. Nová, nadějná léčiva cílí například na syntézu nukleových kyselin hub. Žádný z léků ale není univerzální a je opět náchylný na tvorbu rezistencí, pokud dojde k jeho nadužívání. Tým Karen Norris z Georgia Univerzity v současné době pracuje na vývoji vakcíny, konkrétně vakcíny proti houbě Pneumocystis. Jde o běžnou houbu, kterou všichni vdechujeme a která způsobuje onemocnění u lidí s oslabenou imunitou. Vybrali z ní krátký peptidový úsek, který se nachází také u dalších druhů hub. Tento houbový úsek je vpraven do těla společně s adjuvanty – látkami, které vybudí pozornost imunitního systému, který pak na houbový peptid zaútočí a zapamatuje si ho. Pokud by se v budoucnu v těle znovu houbový peptid objevil, tentokrát na povrchu živého a nebezpečného patogenu, bude imunita vědět, že na něj má zaútočit. K likvidaci hrozby tak dojde dříve, než se může houba rozšířit.
Čelíme rostoucí hrozbě, ale nástroje k jejímu potlačení jsou na cestě. Důležitou roli v boji proti patogenním houbám hraje také povědomí o jejich nebezpečí a o nebezpečí nadužívání antimykotik v medicíně a zemědělství.
Zdroje:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30043341/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28387526/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33876235/
https://www.pnas.org/doi/pdf/10.1073/pnas.2217948119
Foto: National Cancer Institute, Unsplash
Více z medicíny a zdraví na CZECHSIGHT:
Michaela Novotná
Kristýna Molnárová
Vstup do diskuze